Réžia:
Jan SvěrákScenár:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHrajú:
Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Tatiana Dyková, Jiří Macháček, Pavel Landovský, Jan Budař, Nela Boudová, Miroslav Táborský, Věra Tichánková, Jana Plodková (viac)Obsahy(1)
Josef Tkaloun (Zdeněk Svěrák) je šesťdesiatpäťročný učiteľ češtiny na gymnáziu. Po tom, čo školu opustí, nevydrží len tak nečinne sedieť a stane sa rýchlym poslom na bicykli. Po krkolomnom páde sa však rozhodne nájsť si bezpečnejšie zamestnanie - vo výkup fliaš. Od svojho okienka má o všetkom prehľad, môže sa porozprávať s ľuďmi i zľahka zasiahnuť do ich osudov... (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 115)
Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) ()
Dobrý film. Hodně realisticky a zároveň sympaticky je tu vylíčené stáří průměrného člověka naší krajiny. Většina dialogů je úsměvná a moc příjemně napsaná, zato snové "sexuální" scény mi přišly naprosto asexuální. V české produkci vysoký nadprůměr. V produkci Zdeňka Svěráka však film, který mě zaujal snad ze všech nejméně... ()
No doufám, že pan Svěrá nenapsal svou roli podle vlastních zkušeností. Ač se v ní zrcadlí hodně pravd v mnoha místech působí pan učitel Tkaloun dost nevěrohodně a jeho chování je mě přímo vytáčelo. I když samozřejmě každý je jiný. Samotný příběh není nijak moc originální, jedná se o klasické proplétání životem, boj se stářím a životními stereotypy. Vratné lahve jsou jistým způsobem osobité, jedná se o klasický 'Svěrákovský' film, který v podstatě nepřináší nic nového, což od něj na druhou stranu ani nikdo nečekal. Režisérovův rukopis je jasný snad z každého záběru a nedá se říct, že by to bylo na škodu. Svěrák mladší totiž rozhodně má talent. Co se týká scénáře, nebyl jsem nijak moc oslněn. Máme tu několik rovin, tou hlavní je samozřejmě pan profesor a jeho rodina. Seznamujeme se s jeho dcerou, která se momentálně vyrovnává s rozchodem a pár dalšími zajímavými lidmi. Nemocná sousedka se sice ukazuje jako docela zbytečná bytost s jasným, i když docela dobrým úmyslem posunutí látky o úroveň dál. Vratné lahve mají několik povedených momentů a pár případech dokáží opravdu trefit hřebíček do hlavičky. Reálně zobrazení práce v supermarketu se mi opravdu líbilo, sám mám se všemi těmi věcmi zkušenost, takže vím o čem mluvím. Vratné lahve si své diváky určitě získaly, mají všechno co od nich divák očekává, ač nijak nevybočují, drží se jasně daných stanov a dokáží divákům nabídnout to co chtějí, sice se tam najde prá problematických míst (Svěrák starší už mi připadá trochu trapný svým hereckým projevem), ale rozhodně funguje tak jak má. ()
"No, ono je to daleko jednodušší, Helenko. On přesluhoval ve škole, protože mohl ve sborovně tokat s užvaněnou Ptáčkovou v přiléhavém svetříčku. A já jsem s ní učila, takže vím, co je to za krávu." Aneb poslední velký film značky Svěrák-Svěrák. Protože to, co mělo přijít v další dekádě, to už jsou jen vícečetné epilogy. ()
Špičková laskavá komedie tandemu Svěrákových, kterou jsem napoprvé prosmál v kině z jedné třetiny nahlas (a zbytek potichu). A mám ji rád i na potřetí, protože tenhle humor mi sedne a scény ze života dua Kolářová - Svěrák mi mnohé říkají, jako každému muži. "My mužský se taky strašně rádi líbáme, ale když potom to nepokračuje dál, rozumíš, tak nás z toho strašně bolej ty… -Co? - Srdce." Trailer: http://www.csfd.cz/film/221006-vratne-lahve/videa/ ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (87)
- Zdeněk Svěrák (Josef Tkaloun) hrá na konci filmu sprievodcu vo vlaku. Úlohu sprievodcu vo vlaku si už raz zahral pred 25 rokmi v TV filme Svatební cesta do Jiljí (1983). (Raccoon.city)
- Role pana Wasserbauera (Jan Vlasák) je celá napsána tak, aby v ní byly zvýrazněné sykavky, s nimiž má Wasserbauer logopedický problém. Nejvíc to vynikne ve scéně svatby, kdy cituje z básně verše "Jak se břízka k břízce sklání", ale autoři si obdobně zahráli s češtinou i ve scéně, kdy Wasserbauer odhalí své znalosti němčiny a vyznává lásku paní Tkalounové (Daniela Kolářová) slovy: "Mohl by si zíct ještě tu vaviantu, jakoze si tykáme?", "Trudi já jsem si vymyslel, sbych Vám mohl zíkat ty věty", "pfísahám, že ne.", "Uviděl jsem Vás na úzadě, když jste si vyzizovala ten vedlejsí pzíjem a úplně jsem zahozel.", "Kdybych Vás mohl pfffílezzitostně pozvat na kávu." Když však Wasserbauer hovoří německy a říká: "Du bist so schön", "Trudi existiert nicht, verstehen Sie?" problémy se sykavkami nemá. (ČSFD)
- Lamková (Věra Tichánková) vychvaluje knihu „Svéhlavička“ (1899). Jedná se o dívčí román od české spisovatelky Elišky Krásnohorské, který vznikl převyprávěním románu „Der Trotzkopf“ (1875) od německé spisovatelky Emmy von Rhoden. (sator)
Reklama