Vratné lahve

S radostí mohu konstatovat, že český film ještě pod drnem není. Pro letošek jej zachránil Jan Svěrák s pomocí svého otce Zdeňka a snad nejdospělejším projevem Jiřího Macháčka. Po ROMingu jsem ani nedoufal, že bych se u nové české komedie zasmál, zde se to podařilo, a to dokonce i přesto, že nejde o ryzí komedii pro mlácení hlavou smíchy o podlahu. I přes jednu opravdu trapnou scénu jde o film bezchybný, příjemný a klidně se na něj ještě někdy podívám. Herecký projev Zdeňka Svěráka je nanejvýš profesionální a snad poprvé se to dá říci i o Jiřím Macháčkovi, který mě opravdu překvapil. Letos se tedy český film ještě nad vodou udržel, kdo jej udrží příští rok? (08.12.2007)

Asi nejlepší domácí komedie posledních let připomíná, že i dnes lze vyprávět a natáčet o citlivých věcech života s nadhledem, taktem, vkusem, vtipem, moudrostí. Určitě mnoho ve filmu znamená kamera (nejen záběry Prahy, ale i nemilosrdné detaily obličejů obou protagonistů). O bědách a slotách devadesátých i pozdějších let na minimální ploše, sevřeně střídmými prostředky, LÁHVE říkají takřka vše. Tápavé ztrácení a znovunacházení manželské lásky se v závěru filmu mění v její rehabilitaci (odzbrojující Svěrákovo přiznání, že při psaní scénáře hojně čerpal z vlastního soukromí; musí žít s nadmíru velkorysou a chápavou manželkou; všechna čest a sláva). Zdá se, že režisér byl v tomto případě i tak trochu scénáristou. Filmu to určitě prospělo. A českému divákovi, hladovému po kvalitních domácích novinkách, jistě také. (17.09.2007)

Film je natočen hodně dobře, herci hrají parádně, scény, ve kterých se objevuje Jiří Macháček, mají obrovské vnitřní kouzlo(pro mě). Mrzí mě jedna věc. Film byl přesně takový, jak jsem čekal a to strašně pesimistický(pro mě). Připadá mi, že jsem jej neměl vidět dříve než za dvacet let. I když je tu spousta vtipných momentů, nemůžu se zbavit pocitu, že je to film pouze pro někoho. A já tím někým nejsem. Snímek podtrhuje můj syndrom českých filmů - nemám je moc rád. Myslel jsem, že by Vratné lahve mohly vybočit z řady. Nevybočily. Přesto jsou ale skvěle zpracované a možná s odstupem několika let změním trochu názor a tento komentář nahradím jiným...110,5 miliónů korun(výdělek v ČR) (15.03.2007)

Na film jsem se těšil s přesvědčením, že Svěrák a Svěrák je osvědčená značka, která nezklame ... a nezklamala! Svěrákův pohled na podzim života opravdu vede k zamyšlení a ač k němu mám ještě daleko, rozuměl jsem Tkalounovi téměř vše. Milovníky Cimrmana potěší dvě epizodky, ve kterých se herci z divadla objeví. Nicméně tvůrci vsadili na své osvědčené herce: Daniela Kolářová, se kterou si Svěrák poprvé od filmu Na samotě u lesa opět zahrál manželskou dvojici a jejich povahy nejsou nepodobné z filmu před třiceti lety. Nelu Boudovou i Ondru Vetchého mají Svěrákovi rovněž rádi. Rozhodně kladně lze brát i angažování "Lanďáka" a největší osobnosti mladé generace - Jana Budaře, Tatianu Vilhelmovou a Jirku Macháčka, který po několika nepodařených eskapádách (Horem pádem, Jedna ruka netleská) ukázal, že je opravdovým hercem. Kdo má rád svěrákovský humor bude nadšen i přes několik málo hlušších místeček. (08.05.2009)

Ať si říká kdo chce, co chce, jednu věc nemůže nikdo Janu Svěrákovi upřít - totiž že jeho filmy co se týče formy jsou z našich končin to nejsvětovejší, co u nás v poslední době vzniká. I ty "obyčejné" příběhy přizpůsobené českému rozpočtu dokáže natočit a sestřihat moc krásně. Už dlouho jsem neviděla v českém filmu tak krásné záběry všední Prahy nebo třeba ty z letu balónem. Jediné co mi formálně vadilo byly snové scény ve vlaku. Po obsahové stránce jde o tak trochu klasiku - vyprávění o životě jednoho člověka, který se odmítá podřídit konvencím o stárnutí. Je to milé, úsměvné s několika hodně vtipnými místy, výstižné, trochu smutné a já jen doufám, že to nepsal Zdeněk Svěrák podle sebe. (31.12.2007)