Vratné lahve

Určitě nejlepší český film roku 2007, což nám potvrzuje rekordní návštěvnost v kinech. O tomhle filmu se dá říct, že je ze života a má určitě co nabídnout. Zdeněk Svěrák je klasicky výborný včetně Jirky Macháčka. U mě 90%. Něco by se dalo vytknout ale to by bylo spíš hnidopišství. Na český film opravdu kvalitní zážitek. (14.07.2007)

"Takže tahle celá debata je k ničemu, protože pan doktor Plzák vás naučil: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Debil." Co si budeme povídat, pan Zdeněk Svěrák píše tak, jak by si to spousta začínajících (i pokročilých) autorů jistě přála taky umět: má svůj osobitý styl a ještě se to líbí masovému množství lidí, což znamená, že to na sebe vydělá a taky to způsobuje uměleckou hrdost. Většina filmů, které natočí se svým synem, je vřele divácky přijata se potom se díky své kvalitě i odporoučí do pokladnice české kinematografie a málokdo proti tomu co namítá, já taky ne. Ale co se týče Vratných lahví, tak se tady mám pocit situace trochu mění. Sice na film šlo hodně lidí jako obvykle, téma je ze života jako obvykle, na různé blbosti se nahlíží laskavě a poeticky jako obvykle, ženy jsou krásné a muži jsou pacholci a občas je to naopak jako obvykle, ale někde něco drhne, což obvyklé není. Už to přestává být sranda. Jako by někdo při vaření házel do jídla naměřená množství koření, aniž by to potom ochutnal a zkontroloval, jestli to přece jenom nechce někde trochu dosolit. A nebo že už to vařil tolikrát, že se to jazykům docela znechutilo, nevím. Ale ani nemám potřebu se tím zaobírat, jenom si pořád opakuju, jak že to řekl Kurt: "Raději shořet, než vyhasnout." Raději vidět pár dobrých filmů a potom už nikdy nic, než vidět génia, jak se na stará kolena rozmělňuje ve snaze vystačit s dechem. (11.04.2009)

V dnešní době nesmyslného ´kultu mládí´ je tohle učiněný poklad a také typicky svěrákovský balzám na duši. Žádný vyřvaný humor (před filmem běžel trailer na Božského Evana se Stevem Carellem a zvedal se mi pajšl), ale velice inteligentní příběh plný životních mouder a postřehů, který člověku vyvolá permanentní úsměv na tváři a třeba, při nádherném milostném vyznání v balónu, i rozněžní tak, že koupíte své drahé polovičce po odchodu z kina květinu :o) PS: Krásná paralela (jedna z mnoha ve filmu) ze Svěrákových postřehů je třeba hned ta úvodní. Mám kamaráda, dvoumetrový chlap jako hora, učil na střední hotelovce dějepis a češtinu. Říkal mi, že po půl roce, vždycky když nasedl do tramavaje, se kterou do práce dojížděl, měl úplně svíravý pocit v hrudi (bez tiků a prášků pana Svěráka) z pocitu, že zas bude muset odolávat atakům drzých spratků. Nejhorší prý byli synáčci bohatých tatíků, kteří nějak finančně pomohli škole (viz.ve filmu synáček tatíka, který financoval "běžeckou dráhu"), protože ti věděli, že jsou tímhle krytí, že se jim nic stát nemůže. Ani ne po roce to kamarád s učitelováním zabalil, nevydržel s nervama. Mokrou houbu na studenty neždímal, Váš film neviděl, ale věřte, pane Svěráku, že by Vám hluboce rozuměl :o)) (29.07.2007)

Na film jsem se těšil s přesvědčením, že Svěrák a Svěrák je osvědčená značka, která nezklame ... a nezklamala! Svěrákův pohled na podzim života opravdu vede k zamyšlení a ač k němu mám ještě daleko, rozuměl jsem Tkalounovi téměř vše. Milovníky Cimrmana potěší dvě epizodky, ve kterých se herci z divadla objeví. Nicméně tvůrci vsadili na své osvědčené herce: Daniela Kolářová, se kterou si Svěrák poprvé od filmu Na samotě u lesa opět zahrál manželskou dvojici a jejich povahy nejsou nepodobné z filmu před třiceti lety. Nelu Boudovou i Ondru Vetchého mají Svěrákovi rovněž rádi. Rozhodně kladně lze brát i angažování "Lanďáka" a největší osobnosti mladé generace - Jana Budaře, Tatianu Vilhelmovou a Jirku Macháčka, který po několika nepodařených eskapádách (Horem pádem, Jedna ruka netleská) ukázal, že je opravdovým hercem. Kdo má rád svěrákovský humor bude nadšen i přes několik málo hlušších místeček. (08.05.2009)

S radostí mohu konstatovat, že český film ještě pod drnem není. Pro letošek jej zachránil Jan Svěrák s pomocí svého otce Zdeňka a snad nejdospělejším projevem Jiřího Macháčka. Po ROMingu jsem ani nedoufal, že bych se u nové české komedie zasmál, zde se to podařilo, a to dokonce i přesto, že nejde o ryzí komedii pro mlácení hlavou smíchy o podlahu. I přes jednu opravdu trapnou scénu jde o film bezchybný, příjemný a klidně se na něj ještě někdy podívám. Herecký projev Zdeňka Svěráka je nanejvýš profesionální a snad poprvé se to dá říci i o Jiřím Macháčkovi, který mě opravdu překvapil. Letos se tedy český film ještě nad vodou udržel, kdo jej udrží příští rok? (08.12.2007)