Vratné lahve

Film který ve vás vyroste jako strom. Při zhlédnutí si vzpomenete na své rodiče a velmi pravděpodobně si představíte jaké to bude, až poprvé zažijete všechny tyhle věci. První dítě, první vnouče, první důchod, první pohřeb kamaráda. Zdeněk Svěrak všechny tyhle pocity věrně reprodukuje a pevně svírá otěže filmu. Jako by Svěrák junior ani nebyl na place. Jeho ruku za kamerou vnímáte snad jen díky kvalitnímu řemeslu a pečlivému vedení herců (i ten Macháček odhodil škatulky a "ty vole", je fakt dobrej :). Zřejmě bych nesrovnával se staršími "srdcovými svěráky" (ať už otcovými nebo synovými), na to mi příliš vadily některé detaily (snové scény ve vlaku, občasná ztráta směru a samozřejmě kultovní kolo) a celkové vyznění. Ale možná to byl záměr... narozdíl od Obecné školy nebo Kolji, kteří z vás dojí emoce na počkání, potřebují Vratné láhve trochu času a odstupu. U někoho to budou dny nebo týdny, u jiného měsíce či roky. (70%) (29.06.2007)

Český film není mrtvý a dokud bude Svěrák ml. točit a Svěrák st. psát, tak ani nebude. Ať už jsou jejich filmy nostalgické nebo novátorské, vždycky jsou divácky univerzální a o Lahvích to platí dvojnásob. Pro tvůrčí tandem již téměř úsměvně typická postava stárnoucího poloproutníka je pohodovým průvodcem po zákoutích stáří a znovunalezení smyslu života a zasloužila by si štědřejší stopáž, která by nechala více vyniknout Landovského, Budaře nebo Macháčka, kteří si o pozornost téměř křičí. A velká škoda špatně natočeného dovětku, který předchozích dvacet minut shodí a téměř vymaže z hlavy. Trpkost totiž celkovému vyznění opravdu nesluší a lepší by bylo nechat působit přirozenou laskavost. (13.08.2007)

Určitě nejlepší český film roku 2007, což nám potvrzuje rekordní návštěvnost v kinech. O tomhle filmu se dá říct, že je ze života a má určitě co nabídnout. Zdeněk Svěrák je klasicky výborný včetně Jirky Macháčka. U mě 90%. Něco by se dalo vytknout ale to by bylo spíš hnidopišství. Na český film opravdu kvalitní zážitek. (14.07.2007)

Scénář: Zdeněk Svěrák .. Za trochu lásky šel bych světa kraj... Excelentně vyzrálá filmařina. Režijně sice bez nějakých rozmachů, prostě příjemně a v duchu příběhu decentně odvyprávěné, kde jde těch pár excesů snadno odpustit. Zato samotný scénář je něco jedinečného - směsice životních pravd, zkušeností a laskavého humoru, který i přes svoji občasnou hořkou pichlavost zaručeně zahřeje u srdce a rozesměje celé divácké spektrum. Zdeňka Svěráka mám rád jako tvůrce i jako herce. V obou úlohách směle dokázal vyrovnat svoji předešlou nejvyšší laťku z dob Obecné školy. Zbylé obsazení je neméně přesvědčivé, plné herecky výrazných postav, kde mne osobně potěšil zvláště Macháček a Kolářová. Jsem s výsledkem silně spokojený ba nadšený. 95%. (13.03.2007)

Překvapivě špatně natočené scény v polovině první (pád z kola... he?) kontrastují s velmi dobrou polvinou druhou. Jan Svěrák je jediný filmař u nás, který dokáže věrně audiovizuálně načrtnout jakoukoli náladu (tady hlavně tu stařeckou melancholii), kterou jeho tatínek okořeňuje svým typickým charismatickým chraplákem. Staří lidé budou unešeni, mladí zamyšleni. Neveselá, ale stoprocentně věrná ilustrace partnerského soužití má navíc opravdu silný chuťový jazyk. A Jiří Macháček je úplně poprvé od Samotářů důstojným hercem a ne jen další karikaturní variací na Jiřího Macháčka. (27.02.2007)