Réžia:
Miroslav BalajkaScenár:
Ivo PelantKamera:
Roman PavlíčekHudba:
Václav VondráčekHrajú:
Rudolf Hrušínský ml., Simona Stašová, Libuše Šafránková, Pavel Kříž, Martha Issová, Karel Zima, Naďa Konvalinková, Milena Steinmasslová, Jaromír Dulava, Rostislav Novák st., Zdeněk Vencl (viac)Obsahy(1)
"Pane doktore, cítím se jako pes," sdělil jednoho dne pan Ota Pošta plaše a důvěrně psychiatrovi. A byla to pravda. Pan Pošta, spořádaný opravář praček, se už delší dobu necítil právě nejlépe. Na vině byla jeho rodinná pozice. Pan Pošta byl nenáročný a poněkud neprůbojný člověk, kterému osud přichystal těžkou zkoušku v podobě dominantní ženy Věry. Pracovala jako notářka na notářství a vydělávala dvakrát tolik než on. Měla ho ráda, to ano, ale po svém. Domácí operační prostor pana Pošty nikdy nebyl příliš veliký, ale od té doby, co byly děti z domu se postupně dále zmenšoval. Poslední ranou bylo, když si Věra (snad jako náhradu za děti) pořídila psa. Pan Pošta byl tak vystaven nové konkurenci - a (jak se dalo čekat) neobstál. Ocitl se na posledním místě rodinného žebříčku a zacházelo se s ní jako se psem. Není tedy divu, že se, jednoho dne, sám ve psa proměnil! (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (66)
Nejdřív jsem si říkal, že to bude pěkná blbost, jejíž scénárista moc koukal na Kdo to štěká?, ale film mě mile překvapil tím, že se vydal daleko šílenějším (a zábavnějším) směrem. Jakkoli je herecká setava perfektní, bez skvělého výkonu psa Alviho (a jeho cvičitele) by tahle komedie určitě nefungovala. ()
Žena, která se chová ke svému muži jako ke psovi, na druhé straně žena, která se chová ke psovi jako k muži. Toť asi celá filosofie filmu. Absurdnost situace dokreslují reakce psychiatra, který ve změně muže ve psa a naopak nevidí nic neobvyklého. Simona Stašová je parádní fúrie, její filmový partner Rudolf Hrušínský ml. je skvělý hodný, ale slabý muž. Ale nejvíce mě potěšila malá rolička Jaromíra Dulavy, který si zahrál veterináře. Zajímavý televizní film o složitosti dlouholetých vztahů, který nám nabízí tento příběh s nadsázkou a úsměvem. Tolik přirovnání člověka ke psovi se jen tak nevidí. ()
Lehce nadpůměrná televizní inscenace, která sice těží ze zlaté žíly dobrého nápadu a sem tam se vyskytnuvších povedených pšouků... ale celé dílo žalostně dojíždí na neschopnosti svižně vyprávět a na naprosto impotentním dojezdu. Každopádně v záplavě ultradementních televizních blábolů na nedělní odpoledne potěší tenhle Psí kus alespoň drobným ústřikem svěžěsti. A jak říkáme my, nároční diváci...Nemusí pršet, stačí když ustřikuje. ()
Úžasně vtipně a originálně pojatá "malá", protože "jen" televizní věc. Tohle byl stylově zcela čistý surrealismus, který dokazuje, že některé zaměstnance České televize zajímá jejich práce ještě pořád víc než politika, drby a oběd přesně ve dvanáct. V tomhle bylo cítit srdíčko, ale tu chytrost tomu pochopitelně vetkla nějaká po čertech mazaná hlava, a dokonce bych řekl, že jich bylo víc než jen jedna. A díky tomu je výsledek takový, jaký je, a sice opravdu velmi, velmi dobrý. ()
Půvabná čapkovská povídka ze sbírky o obyčejných věcích je jakousi nanejvýš neformální obhajobou normálního, střízlivého a přitom cudně třpytivě bohatého lidství , které nezná postdemokracie, popravdy a jiné postmoderny; je šťastné v sobě ze svého sociálního mikrokosmu. Duchařinka, jak má být. To se České televizi opravdu povedlo. ()
Reklama