Hezké chvilky bez záruky

TV/// Obsazení 4/10 Děj 4/10 Hudba 3/10 Prostředí 3/10/// +Jana Janěková v hlavní roli -postavy, jejich chování, nálada snímku/// Kdybych taky někdy četl obsahy k filmům, udělal bych líp. Alespoň bych v tomto případě nečekal rodinnou komedii, jak jsem se původně z obálky celou dobu domníval. Věra Chytilová měla asi nějakou depku, že nám chtěla natočit takový film, u kterého si člověk uvědomí, že je možná až moc pravdivý a reálný. A že ten život je jeden velký problém za druhým. Jako mozaika všeho možného a špatného co se děje v lidských duších, srdcích a domácnostech je to hodně pestré, ale zároveň i hodně pochmurné. Rozhodně to není film vhodný k vánoční atmosféře a vlastně už vůbec to není film, který by vám spravil pošramocenou náladu z všedního dne. Tak komu tenhle film doporučit? Možná psychologům a psychiatrům, kteří se uvědomí že na tom nejsou zas tak špatně a nebo se pousmějí se slovy "to znám z práce"/// Celkem 36%/// (26.12.2010)

Chvílemi mě bolela hlava u té roztěkané ruční kamery. Scény s Krausovými byly super, hlavně hláška "Jděte do prdele s vocáskama !!" mě rozesmála. Ale nejvíc se mi líbil Vávra ptající se na konečnou pilulku :)). Vím, že děj je z psychologické poradny a řeší se psychické problémy, ale dívat se na film ve velké depresi, začne leckerý psychicky labilní divák uvažovat o sebevraždě. A na scénáři bylo pracováno s opravdovou psycholožkou. Tři hvězdičky s odřenýma ušima. (27.01.2008)

Upraveno v únoru 2024. Hezké chvilky bez záruky, toť satirizující groteska, tragikomedie lidského individualismu, procesu individuace, spojeného s emancipací ega uprostřed kolektivu, tedy druhu. Ta individualizace, jež se však ve spotřební svobodě zaměňuje spíše za rozmanité druhy pobavení, je hlavním principem běhu všech událostí a promítá se do vztahů s naléhavou důležitostí. Chytilová je nekompromisní nejen k mužům, je jízlivá, probírá kruté stereotypy, karikuje, vyostřuje vzájemné konfrontace až na samou mez, vysmívá se a pláče. Láska (a vztah s tělesností), jako potřeba i nejistý určující bod v podobách životů. Člověk tápe nejen kvůli předsudkům, nýbrž také vlivem překotných změn a pokroku, manifestující individuace až s hysterickou umanutostí. Chytilová ukazuje člověka v jeho bídě, ve zvláštní směsi konzervativnosti a liberalismu, z níž se není schopen vymanit. [A pak je tu zdůrazňováno, že člověk skočí po hlavě i do špatného vztahu. A to jen proto, že nechce být sám. Samota, pocit samoty je tíživá věc.] Důstojnost člověka je v jeho základních kulturních podmínkách, tedy na rozhraní exhibicionismu a voyerismu a potencionálních perspektivách prodejnosti všeho, již komoditou ke hmotnému zhodnocení. Průvodcem těmi bolestnými podobami lásky je psycholožka Hana (Jana Janěková). A v novodobých podmínkách života je psychologie nejen lékem šrámů duše, ale rovněž náplastí na vlastní nedokonalosti, slabosti, naivnosti a nezodpovědnosti. Z výraznějších postav: jistý, byť také nevyrovnaný, pocit intimního naplnění nalézající galeristka Eva Králová (Jana Krausová), její nespokojený a dosud nesamostatný synek Pavel (David Kraus), iluzi dosti neodbytně nahánějící boháč Dub neboli Polívka (Bolek Polívka), psycholožčin nedůvěřivý a pohodlný manžel Karel (Igor Bareš) a cynický Pavlův bývalý spolužák Petr Kratochvíl (Martin Hofmann). Z dalších rolí: patologicky žárlivý Benda (Jiří Ornest), jeho ruská manželka (spoluscénáristka Kateřina Irmanovová), opuštěná, proto hysterická výtvarnice Sára (Barbora Hrzánová), znepokojený úředníček (poeticky stylový David Vávra), nezodpovědná Jarmila (Anna Polívková), na zbabělý útěk zahnaný "sexuálně příliš vybavený" Drha (Jiří Jelínek), psycholožčin pubertální synáček Honzík (Miroslav Hájek), nebo psycholožčina stále vyčítavá matinka (Věra Uzelacová). Hezké chvilky bez záruky: člověk si vybírá z potencionalit všech možností často s tragickými následky, a do toho ještě vstupuje jak zevšednění, tak spotřeba a emancipace ega. Výsledkem je nekompromisní, hutná matérie, hutná a kritická až k prasknutí. (12.11.2009)

david kraus tu dokazuje, že je nejen mizernej herec, ale i skladatel, protože ta odpudivá hudba mi lezla na nervy snad ještě víc než ta psychokamera v celym tom psychokolotoči, jak již tomu u věry chitilové bývá... především za herecky nabité hezké chvilky vyčaruju 50%, ale bez záruky... (01.05.2008)

Chvíli trvá než si člověk zvykne na "nefilmový" koncept, nevtipnost některých scének, zbořenou dramatickou klenbu a nevyrovnané herecké výkony. Ale nakonec to uteče docela příjemně a člověk se u téhle série neobjevných srandiček z poradny alespoň nemusí stydět, tak jako při pohledu na obnažené šourky ve Vyhnání z ráje. Překvapivě dobrý Kraus. (22.09.2006)