Spojenec

Hvězdně obsazené a originálně pojaté heist krimi. Spojenec Spika Lee se řadí k trendu filmů, které postrádají vysloveně negativní postavu/filmového záporáka. Hlavní postava zloděje Dultona Russella představuje současně i vypravěče a průvodce celým filmem. Jen on je v tu chvíli vševědoucí a divák se motivace jednotlivých postav dozvídá spolu s postupujícím dějem. Narace se jeví i díky přestrojení všech rukojmích do totožného převleku jako omezená. Průběžnými prostřihy do "přítomnosti" divák postupně může přicházet na to, kdo z údajných obětí bankovní loupeže je Russellův komplic a kdo ne. Navrch přichází (ne)očekávaná pointa, která dodává loupeži i filmu punc dokonalosti. (26.02.2011)

Geniální film. To není jen obyčejná žánrová bravurně natočená strhující detektivka, ale spíše takový malý sociologický ponor do nálady současného New Yorku - bohaté, fungující, leč stále ještě hodně rozbolavělé západní megapole, města syndromu 11. září. Řekl bych ale, že hlavní motiv, proč Spike Lee natočil tenhle film, je vykreslit a poukázat na stereotypy v myšlení současných Newyorčanů a vůbec Američanů a možná i obecně příslušníků západní civilizace. Ten film je toho doslova plný a je jasné, že to musí mít nějaký jiný smysl, než jen zvýšení autenticity a dotvoření koloritu. Každý, kdo je jiný, jakkoliv se odlišuje, byť to nemusí být přímo cizinec, je potenciálně nebezpečný - uplatňující se převažující stereotyp v myšlení současné Ameriky (ostražitost policistů přeroste v agresi, když pod maskou rukojmího uvidí Araba - Sikka, albánská žena je zobrazena jako potencionální coura, Albánie je cosi ve střední Evropě (pro nás zvláště pikantní), na albánském konzulátu chtějí za rozhovor s policií peníze, při výslechu se táží muže, zda má albánské jméno, on říká, že arménské, policisté se otáží, jaký je v tom rozdíl...). Stejně bolavý je pro režiséra Leeho jeho osobní stresor, který akcentuje ve většině svých filmů (nelze nezmínit především snímek Malcolm X), problematiku rasové nerovnosti a postavení Afroameričanů ve společnosti. Malý černošský chlapec hraje v jedné z klíčových scén v sejfu banky počítačovou hru na gamepadu - obdobu GTA, kde virtuální hráč získává body za to, že porušuje zákon - prodává crack, zabíjí lidi a aktuálně brutálně zastřelí na ulici černocha - ,,negra" a poté mu strčí do pusy granát a odjistí ho. Rasismus je sice v současné Americe latentní, ale stále přežívá a modifikuje se (rozhovor detektiva Millera s bílým policistou, kterého postřelil 12letý černošský chlapec...). Tahle scéna nám odhalí i další významové roviny filmu - celé přepadení banky je do nejmenšího detailu pečlivě promyšlený konstrukt, který má navenek rysy trestného činu, ale ve skutečnosti je to spíše intelektuální výkon, svého druhu geniální šachová partie, motivovaná navíc etickými důvody (byť ekonomickými samozřejmě také). Tedy obrovský rozdíl oproti simulacím života pouličního gangu a vybíjení černochů. To je čistě patologický projev, zvláště u 12letého dítěte. Nebo proti jednání postav z třetího pólu trojúhelníku filmu - majitel banky s temnou minulostí a pro nejvyšší klientelu pracující právnička - zařizovatelka čehokoliv či newyorský starosta - všichni prohnilí a zkažení touhou po moci, postavení a penězích. Na závěr jsem čekal nějakou 25 hodinu, jak už bývá ve filmech Spike Leeho zvykem - a ona přišla a nepřišla. Závěrečná geniální pointa, osvětlující význam názvu, leč bez toho doslovného přesahu z předešlého brilantního režisérova filmu. Jinými slovy, 25 hodinu tentokrát Spike Lee nechal odbít již někdy v průběhu filmu... (20.08.2007)

Sofistikovaná hříčka, která stejně jako v případě Dannyho parťáků přinutí diváka usilovně fandit bankovním lupičům v čele s šarmantním Clivem Owenem, jenž ze sebe doluje vynikající herectví i s pytlem přes hlavu. Banky a bankéři vzbuzovali coby oběti pramalé sympatie už před bankovní krizí, filmy jako Spojenec onen efekt ještě umocňují. V tom je kouzlo Spojence, respekt k soukromému vlastnictví fikaně zlikviduje i u ctnostného liberála. Spike Lee si zaslouží mohutné poplácání po zádech za nejpříjemnější překvapení posledního roku, mj. za výběr vizuálně originálního kameramana, se kterým bych šla někdy fotit mrakodrapy na Manhattanu- zvenku. Nebo bankovní sejfy- zevnitř. P.S. Jodie Foster mi v té hře Washington-Plummer-Owen připadala jak čtvrté kolo u tříkolky. (05.04.2010)

Nemůžu si pomoct, ale Spike opět potvrzuje svoje tvůrčí tápání: koncept auteurství jako by se u něj svrknul na pár formálních štyků a vkládání rasových a post-11/9 referencí všude, kam se dá. Na jedné straně je gut, že dal únavně přechytralému, zvraty taženému scénáři vlastní senzitivitu a improvizaci, na druhou stranu tím pohřbívá naděje na subtilní, sevřenou žánrovku a nechává po sobě pro něj typickou spoušť. Sice místy velmi svěží, celkově ale neubalancovanou, bez těžiště v podobě pevného tvůrčího záměru. Žánrová šaráda (scénář) se tu potkává s dvojicí „pasáckých“ černých detektivů a zcizujícícmi společenskými komentáři (režisér), a to nemluvím o napůl fascinujícím, napůl nefungujícím pokusu o hold filmu noir (viz výborný basový soundtrack, „cizí“ elementy typu Fosterové femme fatale nebo nacistického motivu, dráždivé dialogy mezi ženou a muži, stylové vedení kamery, hrdinův klobouk). Podle mě je Leemu planeta malá a roste pro žánr sci-fi. Jen tam se odkazy sršící a společensky zodpovědný tvůrce může dostatečně vyřádit. Spike Trek! (15.04.2006)

Elegantní stylová kriminálka s inteligentním scénářem, sympatickými postavami, několika zvraty a nečekaným koncem. Přesně takový druh filmů mám rád - udrží mě po celou dobu stopáže v napětí a na konci potěší. Velmi slušné herecké obsazení, kde pochopitelně vévodí Clive Owen a Jodie Foster. Celkový dojem: 90 %. Spike Lee nepotřebuje k navození atmosféry téměř žádnou akci, stačí mu nadhled a chytrost jeho hrdinů. (02.06.2010)