Match Point - Hra osudu

Ako v tenise, resp. v každom športe, rozhoduje celá hra. Allen hrá vyše polovicu zápasu veľmi sústredene a s každým podaním servíruje slušne rozdané scenáristické karty a diváka strháva na svoju stranu síce nijak zvlášťnou, ale presa len krásnou formálnou hrou s gestami pravého gentlemana. Párkrát slušne kontruje už počas zapásu s loptičkou zvanou Scarlet, avšak rozhodne ten najlepší smeč - "prsteňový", si necháva až do samotného finále, v ktorom inak herne poľavil - opakuje staré známe grify-klišé a celkovo aj motivácia jeho úderov je v kritických okamžikoch málo dostačujúca. Lenže práve vďaka spomínanému smeču vychádza zo zápasu síce nie ako jednoznačný, ale stále presvedčivý víťaz. Skúsené divácke oko pri jeho poklone smerom k tlieskajúcemu publiku si nemôže definitívne nevšimnúť podobnosť jeho hry s polstoročím starým vystúpením Georga Stevensa a jeho hľadaním "Miesta na výslní" v tenisovej sieni slávy... . (09.07.2006)

Woody Allen poprvé tak trochu jinak, ale rozhodně ne hůř. Spíše bych řekl, že mu tato změna prospěla a celý film režíruje s pevnou rukou. Má to dobrý příběh, výborné obsazení, skvěle zvolenou hudbu a to zasazení do Londýna tomu taky hodně přidalo. To zakončení mi možná ze začátku přišlo trochu divné, ale nakonec mi sedlo. Prostě spokojenost. (26.12.2008)

V pár scénách je Scarlett Johansson opět nádhernou ženou s bujným poprsím a krásnými vlásky, bohužel tomu tak není po celý film a s ubíhajícím časem se z ní stává jen obyčejná notorická žárlivka. Jonathan Rhys Meyers hraje chlapa, který je neskutečný slaboch a nezaslouží si, aby o něj taková dívka jako je Scarlett opřela kolo. Avšak Woody Allen svět vidí jinak a podle něj štěstěna přeje těm špatným. Film se snaží být dramatický i když v celé první půli k tomu není jakýkoliv důvod. Z letmých pohledů se stává zamilovanost , z ní se stává posedlost a přesto posedlý muž je hlavním hrdinou a člověkem, kterého se Allen snaží vidět jako chudáčka a s tím já prostě nesouhlasím. Postavy se chovají neskutečně stupidně a místo toho, aby je vedli jejich pocity je vede pocit scénáristy. Allena nemám rád a i přes změnu žánru pro mě zůstává nudný a obyčejný. (18.02.2007)

Mám si lámat hlavu, jestli je lepší starý "ohmataný" Woody nebo jeho experimentální odvrácená strana, ztrácet se v bludišti "dežaví" a rozebrat to po slovech, po gestech? Kašlu na to, byla to pohoda, víc než to - byla to příjemně mrazivá pohoda a jdu si to dát ještě jednou .... a ještě jednou a ...... (22.08.2006)

"Tak kdo bude mojí další obětí? Vy?" Mistr Allen si našel novou múzu, přesedlal do Londýna - a šokoval celý svět totální změnou žánru. Šokoval i mě, ale tím nejpozitivnějším způsobem. Woody sahá do svědomí všem hříšníkům a provinilcům a zároveň s nimi opatrně sympatizuje. Tím, že se navíc ve filmu sám neobjeví, dává divákovi pocit jakéhosi životního díla a možná i zpovědi. V tuhle chvíli mám pocit, že takovýhle majstrštyk tu od něj nebyl už moře let, tím spíš ve vážnější žánrové odnoži. Navíc jak ultrasvůdná Scarlett, tak neskutečně věrohodný Meyers jedou naplno a z Match Pointu dělají dost možná jedno z režisérových Top 3. (16.12.2006)