Réžia:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (viac)Obsahy(1)
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (391)
Kdybych nečetl krásnou Rudišovu knížku, tak bych Grandhotel asi nerozdýchal. Těžko bych chápal podivné postavy, jejich záhadné motivace a ještě divnější činy. Atmosféru ani smysl vyprávění se opravdu vystihnout nepodařilo (třeba Mrkvičkova postava v rámci filmového příběhu úplně postrádá opodstatněnost, nijak výrazně se nepodařilo vystihnout výjimečnost místa, kde se příběh odehrává). I tak filmový Grandhotel disponuje několika klady, které mi nedovolí jít pod tři hvězdičky - zejména jsou to krásné oči Kláry Issové a Muchowova hudba. ()
Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... ()
Grandhotel je přesně ten typ filmu, po kterém bych chtěl být podivínským meteorologem na Ještědu, mít zvláštní zájmy, nemoci nikdy opustit Liberec, zkrátka mít svůj bezrozporný svět. Tenhle pocit mám na filmech snad vůbec nejradši. Zároveň si ale uvědomuju nereálnost takové touhy, protože Fleischmanem (a ani žádnou jinou filmovou figurkou) se nemůžete stát, tím prostě musíte už být. Taky mám rád Jaroslava Rudiše včetně jeho cameo role. ()
On má hlavu v oblacích, ona srdce na zemi a oba neví, co si s tím počít. Milý příběh dvou duší, které touží překročit svůj vlastní stín, jemuž sice mírně škodí epizodnost děje (způsobená škrty oproti předloze), ale jinak se může pochlubit poetickou atmosférou, která nabízí tak sympatickou romanci dvou „podivínů“, že je těžké jim to společné štěstí nepřál. Vynikající hudba v kombinaci s okouzlujícím prostředím Liberecka formálně Grandhotel vyvyšují, sem tam něco škobrtne díky přílišné strojenosti (především „patka“ mi lezl na nervy víc, než jakým způsobem to tvůrci zamýšleli). Nicméně (nejen) v rámci domácí produkce, pokud mluvíme o „divných romantických filmech“, jednoznačný nadprůměr… ()
Troška poetiky, troška humoru, troška lásky, ale celkově nemastné-neslané. Všechno to má prostě jen "náběh." Příběh Fleischmana a Ilji na pořádnou lovestory, depresivní stavy Franze na pořádné psycho a tak dále. Snad jen Ještěd, kopce a mraky byly snímány bez chybičky. Klára Issová je sladká, o tom žádná, ale na nadprůmer to fakt nemá. Ale neurazí vás to. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (16)
- Pro mnohé diváky byl překvapením tehdy málo známý a profesně podceňovaný Jaroslav Plesl v roli Patky. Režisér David Ondříček si jej ovšem musel prosadit, k čemuž v čase premiéry řekl: "Jardu sleduju na divadle už dlouho. Zaujal mě už od první chvíle - vejde na jeviště a ať už dělá cokoliv, strhne na sebe pozornost nějakou svojí zvláštností, protože on je zvláštní. A hrozně se mi na něm líbí, že má svoje herectví pod kontrolou, pracuje s absolutně přirozenými emocemi. Řeknete mu, co se má ve scéně dít, a on to tam přes emoce, svoji hereckou techniku, opravdu dostane. Ale abych se dostal k tomu, proč jsem na jeho objevení hrdej. Když jse přinesl kazetu z castingu mezi své nejbližší spolupracovníky, což dělám vždycky, vedle se největší debata o tom, zda obsadit Marka Taclíka nebo Martina Myšičku, o Pleslovi nediskutoval nikdo. A když celá debata skončila, tak řekli: 'Ještě přeobsaď toho Plesla a bude to v pořádku.' Nad ním debatu nikdo nepřipouštěl. Říkali: 'Toho do filmu dát nemůžeš, to je ti, Davide, doufám absolutně jasný." (smích) "Přepadlo mě zoufalství, tak jsem slíbil, že udělám ještě jedny herecké zkoušky, a Jardovi zavolal s tím, že tu roli má, že jsem ho právě obsadil, ale že když bude na těch hereckých zkouškách špatný, že ho přeobsadím. Jarda se vyděsil, ale zval to, šel do toho, věděl, že na castingu byl špatnej, ale na hereckých zkouškách už byl velmi dobrej a na natáčení ještě lepší. To je pro režiséra velká satisfakce, když něco navzdory ostatním a při své vlastní částečné nejistotě prosadí, a ono to nakonec vyjde." (NIRO)
- Scénárista snímku Pavel Jech si zahrál malé cameo jako jeden z promočených německých turistů. (Hal_Moore)
- Na otázku, co pro něj bylo při práci na tomto filmu nejtěžší, režisér David Ondříček odpověděl: "Řeknu to upřímně: nejtěžší pro mě bylo věřit scénáři. Bral jsem ho jako výzvu a protiúkol, protože lidi mě mají za věčně humornýho, sarkastickýho člověka. Čím víc jsem ale scénář četl, tím víc jsem z něj vyhazoval odstředivé příběhy - prostitutka, německý zájezd... Veškerou komediální scénkovitost jsem se snažil vyházet a poctivě sloužit tomu hlavnímu, což pro mě byl Fleischman, jeho vnitřní život a jeho snaha o opuštění světa, ve kterém je uzavřený." (NIRO)
Súvisiace novinky
SOUNDTRACK Poděbrady 2017
Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (viac)
Lék pro zakomplexovaný český film?
Nemůžeme bohužel posoudit, jaké bylo Berlinale, ale s klidným srdcem můžeme prohlásit, že to byl velký krok pro český film. Je to specificky česká vyprávěcí forma, kterou mám rád, ocenil snímek… (viac)
57. ročník Německého Berlinale odtajněn!
Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (viac)
Reklama