Réžia:
David OndříčekKamera:
Richard ŘeřichaHudba:
Jan P. MuchowHrajú:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková (viac)Obsahy(1)
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (391)
„Kdybys večer někam chtěla jít…tak si vem pláštěnku, bude pršet.“ Pro mě osobně jde o Ondříčkův žánrově nejproblematičtější film. Jistě, v základu to je tragikomedie, dostatečně vtipná (i když méně než jindy v porovnání se standardem režiséra) a také mile„posmutnělá“, ovšem místy se tu objevují až překvapivě vážné scény, které byly podle mě zbytečné (třeba takový Franzův odchod ze scény), přitom některé z nich stačilo jen odlehčit. A také je tu vyšší koncentrace hlušších míst (nejdebilnější je pasáž v kuchyni). A to je škoda, protože tyhle detaily to všem těm kladům Grandhotelu kazí. Myslím jimi tu nezaměnitelnou atmosféru (spolu s hudbou a pěknými záběry), řadu vtipných scén (revizor, sedačka, popelnice, obchoďák, nemocniční čekárny, tykání) a hlášek, stejně jako vcelku fungující romantickou linku (nejvíc se mi líbila ta momentka se zvířaty, přišla mi nádherně přirozená) a v neposlední řadě casting a postavy (vydařili se zejména hajzlíci Dulavy a Plesla, no a samozřejmě Taclíkův nesmělý podivín). Vychází mi to ještě na slabší 4*, ale docela „fousově“. „A fakt je to i na mravence?“ – „No jasně, to je úplně na všechno. All in one.“ ()
První a přesto nádherné záběry na Ještědskou věž jsou opravdu hezké, ale na nich se to bohužel také zasekne a jestli to je komedie nebo ne si nechám na potom. Hlavní je, že poetika samotného příběhu je patrná už od začátku a namísto lyriky se všecko odsápe do vod epiky a já jen sleduju obrázky a krajinu a čekám, kdy už bude samotný konec. Sice to není nikterak špatné, ale věřím, že české filmy dokáží být zajímavější a svým způsobem plnohodnotnější než právě Grandhotel i když jsem se na něj docela těšil. Každopádně nejsem zklamán. Není to žádný zázrak, ale stále je to český film a takovýchto českých filmů je u nás pomálu a i když se pokusil o něco neobvyklého povedlo se mu to. Já spokojen nebyl, ale přesto jsem se zájmem sledoval okolí. I když znuděn a s očekáváním samotného zdlouhavého konce. --- Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene... ()
Jako prostě co to má být? To má Jako prostě být pokus o českou verzi Million Dollar Hotel ? Jako prostě to ten Ondříček neumí natočit něco o normálních lidech. To Jako prostě musí docházet do Bohnické léčebny pro předobrazy svých postav. V Grandhotelu máme Marka ,,Jako prostě" Tacíka, který svojí frázi mnou již několikrát zopakovanou v komentáři přivádí k šílenství. Je zde krásná Klára Issová, která vždy pozná, když je některá žena těhotná. Je zde oplzlý šéf, který dá Tacíkovi každý den padáka. Tyto a některé další postavy se protloukají na Ještědu od nule k nule, takže o ději se prakticky nedá mluvit. Vysloveně trapná je pak i vložená epizoda s televizní rosničkou. Jako prostě mě se ani ta hudba nelíbila. Takže 1* dávám za hezké záběry libereckého okolí a půvabnou Kláru Issovou. Grandhotel je hovadina na entou. Za ,,n" si dosaďte třeba takové číslo, kolikrát jsem v tomto komentáři použil frázi: Jako prostě. ()
Kdybych nečetl krásnou Rudišovu knížku, tak bych Grandhotel asi nerozdýchal. Těžko bych chápal podivné postavy, jejich záhadné motivace a ještě divnější činy. Atmosféru ani smysl vyprávění se opravdu vystihnout nepodařilo (třeba Mrkvičkova postava v rámci filmového příběhu úplně postrádá opodstatněnost, nijak výrazně se nepodařilo vystihnout výjimečnost místa, kde se příběh odehrává). I tak filmový Grandhotel disponuje několika klady, které mi nedovolí jít pod tři hvězdičky - zejména jsou to krásné oči Kláry Issové a Muchowova hudba. ()
Další česká óda na malost, ale k čemu je Ještěd s mraky? Když smysluplně se tu rozehrává jen Ladislav Mrkvička a Jaromír Dulava? A přitom ani jeden z nich není Schmeling... A co to cameo Tatiany Vilhelmový? Jinak se unudím nad neživotností nahoty Kláry Issový a nechtěně retro působícími interiéry hotelu. Fascinující je vystřižená linie s Vandou Hybnerovou. ()
Galéria (28)
Zaujímavosti (16)
- Hudbu Jana P. Muchowa nahrála skupina Kuličky štěstí. (sator)
- Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie. (Ded@M@tes)
- Autor knižní předlohy i scénáře Jaroslav Rudiš si zahrál jednoho z promočených německých turistů. (Yardak)
Reklama