Welkeom tu Dongmakgol

No ja neviem, prišlo mi to také trochu nijaké. Prvých pár začiatočných minút v štýle nervydrásajúcich vojnových kinohitov ma posadila na zadok. Príbeh o piatich Kórejcoch (troch zo severu a dvoch z juhu) a jednom Američanovi, ktorý sa stratia a dostanú sa do horskej dediny, odrezanej od okolitého sveta celé desaťročia, je veľmi príjemný, zábavný a občas aj napínavý, s tragickým záverom. Lenže ono sa tam vlastne nič nedeje - vojaci sa v dedine hádajú, postupne sa spriatelia, zabijú diviaka, odpália sklad potravín (ale ten popcornový dážď stál za to). Niežeby mi vadila kombinácia vojnovej drámy a uletenej komédie, ale prišlo mi, že herci mohli ešte pritlačiť (niektorých by som dokonca vymenil), vážne scény mohli byť vážnejšie a celkovo som si predstavoval skôr vykreslenie osudu tvrdých vojakov, ktorí sa napriek vojne spriatelia a rozhodnú sa spraviť všetko pre záchranu nevinných. V tomto prípade by som uvítal temnejšie pojatý hollywoodsky remake, v ktorom by paradoxne aj tie humorné pasáže vyzneli ešte zábavnejšie. Záverečná scéna ale bola TOP. (19.11.2013)

,,TO JE NAŠE VESNICE DONGMAKGOL. ZDE ŽIJEME BEZSTAROSTNĚ, JAKO DĚTI“...../// Stěží chápou, jaké se na světě dějí věci a musí se u nich stát něco dobrého, když se zde sešlo tolik ,,přátel“ z údolí hory. Takovýhle setkání funguje za každý války. Pravda je, že nevím, kde jinde by lidé byli tak naivní (prostoduší – v dobrým smyslu..). Občas vtipný okamžik, pak zase dramatický a největší napětí pramení z toho, že jeden neví, jak to všechno americká armáda ukončí. Film plný zajímavých momentů směřuje k tragédii a mě vadí, že je to ZASE zbytečně natahovaný. Zvláštní (proti)válečný film, který po ,,korejsku“ praví: AŤ JSTE ODKUDKOLIV, ZŮSTAŇTE LIDMI. Pod to se podepíšu, ale ty bělásci v zimě? Poetika ve válečným filmu? Jinej kraj... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím jak se zbavit kanců, co mi rejou pole. 2.) Chtěl bych strávit chvilku v poli se dvěma seroucíma Korejcema. 3.) Zjistím, kdy v Dongmakgol viděli největší ohňostroj. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** (23.03.2011)

Na majstrovské miešanie žánrov a poetiky sú na ďalekom východe naozaj šikovní. Filmy, aké donedávna robil len Emir Kusturica a mne sa vždy páčili. Také, pri ktorých sa môžete spolu s hrdinami usmievať aj si poplakať, pobaviť sa aj posmútiť, vychutnať si krátke momenty šťastia v živote a poľutovať seba aj celé ľudstvo, že stvorilo takú krutú realitu. 4,5* (25.05.2006)

Dongmakgol je pohodová a přátelská vesnička, kam jednoho dne nečekaně vtrhne „civilizace“ v podobě několika vojáků obou válčících stran a aby toho nebylo málo ještě jim tam spadne z nebe jeden Američan. Takže ideologicky znepřátelená skupinka hostů na sebe míří a domácí, uprostřed nich, si zatím bezstarostně řeší své problémy. Naštěstí, když spolu lidé tráví spoustu času (navíc v tak příjemné atmosféře) většinou si na sebe „zvyknou“. A tak postupně vznikají mile absurdní situace, kdy např.u ohně sedí a společně hodují zástupci 3 uniforem, až po vypjaté okamžiky vzájemné úcty a opravdového přátelství. A přestože začátek na mě zrovna dojem pohodového filmu neudělal a závěr mě rozesmutnil, jeho nádherná a laskavá atmosféra ve mně zůstane (doufám) nadlouho. (16.01.2006)

Tak tohle byla teda pořádná nálož! Mělo to všechno, co bych čekal i nečekal u válečného filmu. Korejci to opět ozvláštnili svojí hravostí a odlehčeností a takhle těžkému tématu to vlastně dost prospělo, protože se to vyvarovalo patetičnosti a nepůsobí to tak plačtivě jako novější Óda na mého otce. Strašně příjemné postavy, i když výkonem mě nikdo nějak moc neučaroval, možná ta pomatená holka. A celkově prazvláštní, ale dobře natočený film. (20.04.2016)