Ohnivé nebo

Pomíjím řadu do nebe volajících absurdit, které odradí každého člověka s elementárními znalostmi ze základní školy. Jako například fakt, že pod Antarktidu těžko můžeme plout, když je to kontinent. Nebo fakt, že elektromagnetické vlny neodklání ozónová vrstva, ale zemský magnetismus. No ale natočili to v Americe, tak se to snad dá pochopit. Ani počítačové efekty, vedle kterých je i česká Saxána špičkové dílo, nejsou velkým překvapením. Kamera, kterou někdo přišrouboval tak, aby se nemohla hýbat (patrně v tomhle nízkorozpočtovém filmu neměli na pořádný stativ), je taky přesně podle očekávání. Dokonce i nehrající herci, kteří deklamují své dialogy, jako by mluvili ke zdi nebo na nevydařeném pohovoru,nejsou tím hlavním, co mi vrtá v hlavně. Pořád je to v normě, kterou už dávno nastavily srágoroviny typu Ordinace nebo Ulice. Co mi ale nejde na rozum je otázka, proč to jde v posledních letech s pořady vysílanými v televizi v prime time čím dál tím více do sraček. (09.02.2012)

Odpad dávám nerad, ale tady jsem nebyl daleko. Jeden vědec, který se rozešel s manželkou a ona se k němu samozřejmě vrátí, protože je nejlepší. Ač nepracuje ve vládním zařízení, chodí si tam jak chce, videokonference s prezidentem si klidně řídí sám a prezident ho poslouchá a dokáže doletět vrtulníkem k Severnímu pólu, aby ukecal kamaráda, kapitána ruské atomové ponorky, ať odpálí atomovkou Severní pól. Blábol. (03.08.2013)

"Smrtiaci roj", "Boh mora", Ľadové zemetrasenie", "Duch búrky", "Začiatok konca: Zrážka s kométou", "Koniec ľudstva: Zrážka planét", "Beštia z hlbín", "Korene zla", "Mrazivé peklo", "Lochnesský teror", "Znamenie hada" a "Ohnivé nebo". Dvanásť filmov od kanadského režiséra Paula Zillera. Dvanásť otrasných diváckych zážitkov. Dvanásť nízkorozpočtových snímkov s hlúpym scénarom, mizernými hercami a primitívnymi digitálnymi trikmi. Zvládol som si pozreť dvanásť Zillerových brakov. Ale už dosť, stačilo, už mám tých jeho sračiek vyše hlavy. So super babrákom Zillerom už nadobro končím. * (13.10.2017)

Proč všechny ty katastrofické filmy si jsou tak podobné? Nízký rozpočet, béčkoví herci, ohromná katastrofa a vždy dobrý konec... Nejhorší na těchto potenciálně nemožných fantasmagoriích je, že nejsou zase tak nemožné. Osobně si myslím, že právě vesmírná hrozba ekologická katastrofa, nebo zásah člověka (nukleární útok, apod.) jsou nejpravděpodobnější verzí konce světa a bohužel nemusí být šťastný, tak jako ve filmech. Naštěstí nikdo, ani Májové, nemohou vědět kdy to bude. 35% (28.07.2013)

,,Pane prezidente, Lucas to zvládnul ! '' S katastrofickými filmy je to těžké. Prakticky všechny možné scénáře už byly napsány. Invaze šediváků, obrovský meteorit či solární bouře.... Ohnivé nebe z tohoto konceptu nijak nevyčnívá. Máme zde vědce, kterému nejprve nikdo něvěří, že to co zjistil může být tak vážné. Máme tu prezidenty USA a Ruska, kteří se nejprve podezřívají z agrese (jakoby by stále byla doba Studené války). Hlavnímu hrdinovi nevěří ani velcí vědci. On se však nedá a zachrání zemi. Nutno podotknout, že v závěru filmu je děj zajímavě okořeněn bojem dvou ponorek. Ruská zachraňuje jaderným výbuchem zemi a americká to považuje za agresi a pálí po ní torpéda. Při sledování tohohle díla se mi vybavil jeden vtip: Americký velitel jaderné základny si nechá nastoupit muže a ptá se- kdo stiskl to červené tlačítko? Zeptá se jednou, dvakrát, jednotka mlčí jako jeden muž. Velitel máchne rukou a řekne - ale co, čert vem Nový Zéland.... /// --Tady totiž tvůrci také nechali Nový Zéland vysmahnout. Závěr stál za to. Klasické nastoupení tleskajících Amíků. Samozřejmě rasově korektní. Byli tam afroameričané, běloši, zástupci policie a nezbytní hasiči. Akorát jich tam bylo všech v součtu asi osm... Holt prachů málo, a kde sehnat zadáčo komparz... Trikové efekty byly na úrovni devadesátých let, tedy kostičkovaté a strašné. Na úplný odpad to nevidím, ale tu hvězdu tomu dávám s odřenou jadernou hlavicí. * (15.10.2012)