Réžia:
Claude PinoteauKamera:
Jean CollombHudba:
Georges DelerueHrajú:
Lino Ventura, Annie Girardot, Isabelle Adjani, Nicole Courcel, Francis Perrin, Jacques Spiesser, Michel Aumont, Robert Hardy, Nathalie Baye, Georges Wilson (viac)Obsahy(1)
Trable s láskou jedné nepříliš harmonické rodiny.
Jean je profesorem geografie v Paříži, jeho žena Helen, se kterou se rozešli před deseti lety, žije v Austrálii. Mají spolu osmnáctiletou dceru Isabelle, která by chtěla být milována a je ochotna tomu obětovat třeba i studia na lékařské fakultě. Chce, aby otec přijal její nezávislost a nechal ji žít s přítelem Marcem. To se však Jeanovi vůbec nelíbí a Isabelle po hádce uteče k matce, která je právě v Londýně. Musí se rozhodnout. Vrátí se k otci? Odletí do Austrálie s matkou? Nebo se rozhodne pro život po boku milovaného muže?
Francouzská komedie s prvky dramatu vznikla v roce 1974, kdy ji natočil režisér Claude Pinoteau (Studentka, Večírek). V hlavních rolích se objeví Lino Ventura (Rozhněvaný muž) jako Jean Doulean, Isabelle Adjani (Královna Margot) jako Isabelle a Annie Girardot (Něžné kuře) jako Helene. Dále hrají Nicole Courcel jako Madeleine, Francis Perrin (Stepující stonožka) jako Marc Morillon a další.
(oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (27)
Panečku ta sedla! Ale jinak v tomto filmu není žádný průkopnický materál. Ba naopak, jedná se o sotva průměrný scénář s ne moc zdařilou režii. Možná zajímavější je dobový hudební doprovod od Georgese Delerue. Netuším proč byl film ve své době dobře hodnocen domácími i zahraničními kritiky. A mladá Isabelle Adjani osvědčila svou hereckou extra třídu až v následujícím filmovém dramatu pod vedením Françoise Truffauta. 50%. Produkce: Gaumont ()
Isabelle Adjani mi hodně připomněla výkon Sophie Marceau ve Večírku. Trpělivě se dočkáte i menší erotiky. Tragikomedie mi ale moc neseděla, chvílemi to není ani ryba ani rak, motiv s fackou a problémy s ní spojenými jaksi vyprchává, ačkoliv v jistou chvíli tvoří možný hlavní směr příběhu, Annie je tu dost málo a na přestřelky s Venturou tak není čas. Jedinou opravdu vtipnou postavu tvoří Marc (Francis Perrin). ()
Já se tady nechci opakovat, ale nedá se nic dělat, i já se přikláním k faktu, že film začal být nejzajímavější ve fázi, kdy se na plátně objevila Annie. Jinak je to velká škoda, protože mám ráda nejen Lina Venturu, ale i vztahové propletence, to tenhle film splňoval. Výborní herci, ale evidentně zpackaný scénář a nebo špatná herecká sestava, sama přesně nevím, kam tu "facku" nasměrovat. Když je někdy řeč o polozapomenutých filmech, které mám chuť nechat oprášit, tak tenhle mezi ně, žel, patřit nebude. ()
Lino Ventura byl úžasným hercem, zde dokázal svou přítomností a výkonem povytáhnout zcela průměrný (chvílemi až podprůměrný) snímek na sledovatelnou úroveň. Slibný námět filmu bohužel nenapltil svůj potenciál. Jako komedie Facka dle mého názoru příliš nefunguje, většina těch primitivních pokusů o humor (všechny ty gagy s postavou F. Perrina jako třeba pád z přivázaného kola) působí v kontextu spíše dramatického děje dost násilně, nejednou až trapně. O to víc, když se tento film ještě navíc snaží spočátku reflektovat vážnou politickou událost (studentské bouře v květnu '68 v Paříži). Jako drama Facka doplatila na nepříliš vyvedený scénář, který v problematickém vztahu mezi otcem a dcerou v disharmonické rodině nešel do patřičné hloubky, a bohužel i na nepříliš přesvědčivé výkony mladistvých herců. Skutečně kvalitní rodinná dramata bývají na filmovém poli poměrně vzácným jevem, ty o mezigeneračních vztazích dvojnásob, bohužel Ventura neměl v tomto případě mnoho štěstí na kvalitní tvůrčí zázemí a ojedinělá herecká příležitost se proměnila (ne jeho vlastní vinou) v jeden z nejméně povedených titulů Venturovy filmografie. Jediný herecký partner, tedy přesněji partnerka (Annie Girardot) stejných hereckých kvalit, přichází bohužel až v poslední třetině filmu. Právě společné scény mezi Linem a Annie pozvedávají jinak velmi kolísavou úroveň snímku a nebojím se říct, že jejich závěrečná výměna pohledu nakonec dokázala vytvořit v tomto hodně slabém filmu jednu opravdu nezapomenutelnou scénu. 55% ()
Komedie to opravdu není. Tomuto se těžko hledá nějaké označení. Drama? Snad, ale s mírně komediální nadsázkou. Těch facek mělo padnou více než jedna. Ta mladičká svobodomyslná nevyzrálá dceruška by si jich zasloužila jistě bezpočtu. V té povedené rodince snad nejvíce rozumu nabral otec. Souhra Ventura a Girardotová se nevidí tak často a o to více se dá vychutnat. Snímek Facka sice přitahuje účastí dvou velkých francouzských hereckých veličin, ale řekl bych, že nepatří mezi zlatý výběr francouzské kinematografie sedmdesátých let. ()
Galéria (60)
Fotka © Gaumont
Reklama