Prekonať sám tisícky míľ

Poněkud zvláštní příběh a chytře zavádějící název vás drží v nejistotě co vlastně čekat. Nečekejte nic, jen koukejte a ono vás to pomalu, ale jistě dojme. Vysoce komorní s miniaturními známkami humoru (slovní přestřelky mezi vesničany a překladatelem "Vždyť stejně japonsky vůbec neumíte" :) Hlavní představitel odvedl pěkný kus práce, protože proudící emoce jsou krásně vidět pod tím jeho sveřepým, jednovýrazovým ksichtem. Pro evropana je snazší se ztotožnit s postavou, jelikož on je v Číně také cizincem a čínskou operu evidentně nechápe o moc více, než já. (24.09.2012)

Častokrát až choroba v rodine spojí jej členov rozdelených nenávisťou, odcudzením či nepochopením. Nezhody vyplývajú primárne z odmietnutia komunikácie a pocitu hrdosti. Dôvodom môžu byť hádky v oblasti delenia peňazí (dedičské spory, potomok, cítiaci sa znevýhodnený voči súrodencom), domáce násilie alebo hnev rodičov, ktorí majú pocit nedostatočného naplnenia ich ambícií vlastnými deťmi. Nech je ako chce, v posledných štádiách choroby sa každý snaží robiť veľké gestá a naprávať stratené roky mlčania a odlúčenia. Aj tu sa postarší tata vyberie do Číny vybehať pre syna nesplnenú veľkú túžbu. Popri rozjímavej rovine sa do filmu dostala aj propagandistická. Ukazuje Čínu ako krajinu kde sa miesi modernosť s tradíciou a prísny režim s ľudským pochopením. Kolektívne rozhodovanie vládne dedine i mestám, no zároveň sa rešpektuje individuálna požiadavka a ústup z prísnych regulí v mene pomoci blížnemu v ťažkej životnej situácii. Emócie a ochota pomôcť v Číne tak vždy dokážu zvíťaziť nad neochotou otvárať cudzincom pribuchnuté dvere do vnútorného chodu čínskych inštitúcií. 69% (27.04.2015)

Vedle artove akcnich vizualnich masterpiecu typu Hero si Yimou Zhang cas od casu natoci nejaky ten minimalisticky osobni kousek a vetsinou je o co stat. The Road Home bylo napr. tak genialni, ze se tomu divim dodnes. Od Riding Alone jsem tedy cekal podobne pusobivy zazitek a nedockal jsem se, nebo alespon ne zcela. Oneman show tvrdohlave emocionalniho Kena Takakury sice funguje, Cinske prostredi take zklame malokdy a napr. finalni skalovity kanon byl uchvatny. Diky prekladum a China vs. Japan tendencim to melo spravny Lost In Translation feeling a bylo to podobne originalni, jinak ale Zhang nebyl po celou dobu schopen nejak vyrazneji zautocit. Postradalo to silnejsi sceny, prekladove pasaze se zacaly opakovat a vubec to cim dal vic brousilo do repetitivni sfery. Bez toho fakana na konci bych se take klidne obesel. Dobra, ale spis jen odpocinkova Zhangova pauza, pri ktere sbiral sily a dech na jeho dalsi klenot - Kletba Zlateho Kvetu. 6/10 (18.10.2009)

Složité bývají cesty za klidem vlastní duše. Ač Yimou nešetří záběry (příliš) krásné čínské přírody, hrdina musí svést především vnější, citový souboj nad sebou samým, takže se občas zastaví a zasněně kouká do krajiny. Nenapadá mě, co zásadního tomuto pozvolnému putování vytknout. Jde o takové neškodné, neurážející a politicky korektní rozjímání nad lidmi, jejich vzájemnými vztahy a nad pozvolným zánikem tradic, potažmo tradičních (mezi)lidských hodnot. Jestli máte dostatek času a náladu na něco pěkného, sentimentálního, na něco bez zbytečného křiku a bez zbytečných střihů – tak prosím. 70% Zajímavé komentáře: kitano, Brandon (01.04.2010)

Minimalisticke, no zaroven velmi hlboke a obsiahle. Minimalisticke herectvom a pribehom, obsiahle vizualnou nadherou, emociami a detailmi. Tak ako pri No one less, drviva vacsina hereckeho osadenstva je zlozena z amaterov. Hlavna postava, Ken Takakura, je uz naopak skutocny herecky veteran. Gou-ichi (Takakura) prichadza do neznameho prostredia, medzi ludi hovorciacich neznamou recou. A aj ked toho moc nenahovori a jeho herecky prejav je zlozeny len z jemnych mimickych giest, posobi skutocne uveritelne a z jeho mlkvej tvare sa da vycitat naozaj skutocne siroka skala pocitov. Prave tato mlkva tvar je to, co je stredobodom pozornosti kamery po cely film (taky japonsky Bill Murray). Naproti tomu tu mame mnozstvo prostych vidieckych obyvatelov stvarnenych amatermi, ktory akoby vypadli z dokumentarneho filmu o chudobnej dedinke v Cine. Nehraju, proste su prirodzeny a pre Takakuru su hlavne kulisou. A tieto dva faktory sa krasne doplnaju. Takamurov minimalizmus ostatnych nehercov neprebija a naopak realisticke a velmi prirodzene prostredie dava jeho vykonu este vacsiu silu a hlbku. A tie nadherne, dychvyrazajuce scenerie tomu vsetkemu dodavaju este vacsiu krasu. Osamelost hlavneho hrdinu a jeho cestu, ktora nieje len exotickym vyletom, ale aj cestou duchovnou, som vdaka tymto posobivym obrazom naozaj prezival. Stotoznit sa z hrdinom tohto filmu je naozaj jednoduche a vdaka reziserovmu pristupu a citu, medzi hrdinom a divakom vznika naozaj silne puto. Jeho cestu som zi uzil takmer ako on. Tak ako tu nadhernu exkurziu do cinskej krajiny a kultury, tak aj jeho cestu duchovnu. (9/10) (22.06.2008)