Land of the Blind
Réžia:
Robert EdwardsScenár:
Robert EdwardsKamera:
Emmanuel KadoshHudba:
Guy FarleyHrajú:
Ralph Fiennes, Donald Sutherland, Tom Hollander, Lara Flynn Boyle, Marc Warren, Ron Cook, Laura Fraser, Jonathan Hyde, Camilla Rutherford, Cory McAbee (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Země slepých je velmi černou politickou satirou, založenou na několika incidentech v celé historii, v níž byli tyranští vládci svrhnuti novými vůdci, kteří se ukázali být stejně špatní, ne-li horší. Název je převzat z citátu D. Erasma: "V zemi slepého, je jednooký králem." Ve fiktivní zemi vládne krutý a sadistický vládce Maxmilián II. (Tom Hollander). Sice se v televizi mluví o demokracii a svobodě, ale je vidět, že realita má k tomu velmi daleko. Maxmiliána vládnutí nezajímá, raději si užívá zábavy. Jeho žena je herečka (Lara Flynn Boyle), a tak se věnuje státnímu filmovému průmyslu a režíruje jeden akční brak za druhým. Za této zoufale neutěšené situace vzniká strana odboje, která se po čase stane teroristickou anti-vládní organizací. Joe (Ralph Fiennes) pracuje jako vězeňský dozorce ve věznici, kde je uvězněný jeden z vůdců odboje, původně dramatik jménem Thorne (Donald Sutherland). Thorne žije jako zvíře. Neustálé výprasky se střídají s jeho psaním revolučních hesel po zdech cely, pomocí jeho vlastních exkrementů. Joe je k němu přidělen a postupně se s ním začíná sbližovat. Jak hnutí odporu sílí, dostává se vládce Maxmilián II. do pasti. Čím dál více obyvatelstva sympatizuje se stranou odboje a volá po propuštění Thorna. Maxmilián ho propustí na radu jednoho z poradců, čehož za chvíli velmi lituje a v záchvatu vzteku poradce zabije. Tuto brutální vraždu zpovzdálí spatří Joe a je rozhodnut zastavit sadistického Maxmiliána jednou provždy. Umožní Thornovi vstup do paláce a tím následnou likvidaci panovníka. Thorne se stane novým vládcem země, avšak řídí ji s ještě tvrdší rukou, než jeho předchůdce. Joe je za svou pomoc při atentátu vyhlášen národním hrdinou. Nicméně, jak jde čas, i on si uvědomí, že jeho bývalý přítel, je stejně špatný, ne-li horší, než jeho předchůdce. V zemi se najednou podporuje oddělování dětí od rodičů, školy jsou zavřené, děti donášejí na své rodiče, medicína je zakázaná, vyděšeným ženám nezbývá nic jiného, než povinně nosit burky. Joe odmítne pokračovat jako spojenec režimu a je za to svým bývalým přítelem poslán do tábora na převýchovu... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (34)
Diktatura plodí diktaturu a revoluce požírá svoje děti. Film aplikovatelný na všechny totalitní režimy a na všechny nám známé diktátory. Nespočet odkazů na komunismus, islamismus nebo Velkou francouzskou revoluci a dva vynikající herci, kteří tady doslova koncertují. Cynická, až příliš pravdivá politická satira, ze které by měl Machiavelli radost. 90% ()
...keby voľby mohli niečo zmeniť, už by ich dávno zakázali... Politický film o vymyslenej zemi, ktorá je v područí diktatúry, ktorá ale ani zďaleka nie je vymyslená. Ukážky demagógie a systematického vymývania mozgov ukázané tu na filmovom plátne sú bohužiaľ súčasťou aj dnešného "úplne" demokratického sveta... Jemne nudný úvod vynahradil celkom slušný rozbeh dejovej línie po vypuknutí revolúcie... Čistý priemer - nič viac, ani menej... ()
Musím říct, že po druhém zhlédnutí v tuto neradostnou dobu, kdy je rozvráceno půl světa a neví se co nás čeká mě to zasáhlo mnohem víc než poprvé. Ta demagogie z toho přímo číší. Lara je fakt hustá mrcha a ten její malej sadistickej skrček Maxmilián II. si ty svoje mindráky pod její taktovkou léčí fakt na jedničku. Z Donalda mě chvílema mrazilo v zádech, jen čekal v koutku na příležitost, jak skrčka zaříznout a trumfnout. A pak ten třetí, co za své činy, které spáchal pro svou vlast a věřil v lepší zítřky, tvrdě zaplatil a toho mohl zahrát jedině Ralphik. Ve chvíli, kdy mu oholili hlavu, jsem měla pocit, že se na scéně objevil Voldemort. ()
land of the blind je ozaj kuriozne, tazko zatrieditelne a tym padom v podstate unikatne dielko s vybornym hereckym obsadenim (bravo najma tomovi hollanderovi za mimoriadne presvedcive stvarnenie svojej role). nie je to alternativa, z ktorej bolia oci, na druhej strane to urcite nie je ziaden kasovy trhak urceny platnam kin pre siroke masy, aj ked poskytuje celu radu nenutene zabavnych momentov. z hladiska samotnej filmarskej zrucnosti posobi sice mierne amatersky az studentsky, na druhej strane ma mimoriadnu vypovednu silu (a tym padom aj hodnotu) svojim kontextom. v casoch politickej korektnosti a pochybnej europskej kajucnosti voci roznym formam despotizmu po celom svete (alibizovanej respektovanim inych kulturnych mentalit a zvykov) vznikne prave v europe dielo, ktore paroduje a bez servitky si berie na musku diktatorov a ich rezimy zo vsetkych koncin planety. medzi riadkami tak uvidite narazky na juana perona, mao tse tunga a najma mohammeda rezu pahlaviho a jeho vystriedanie ayatollahom chomeinim. posolstvo filmu je velmi jasne a priehladne: revolucia poziera svoje deti. casto neznamena ziadnu zmenu k lepsiemu, ba prave naopak. jedneho diktatorskeho psychopata vystrieda este totalitarnejsi rezim. prave iran nam je toho krasnym prikladom... ()
"Marná teze snaha!" - Zdánlivě jednoduchý orwellovský recept ztroskotal na tezovitém, postmoderně koncipovaném paradoxu. Paradoxu právě kvůli tomu, že postmoderní metoda (vycházející z tvrzení, že "dějiny skončily") je zde použita jako didaktická ilustrace toho, že dějiny nikdy nekončí, nýbrž se nietzscheovsky motají stále v jednom kruhu (nikoli po spirále). Snímek je neúnosně přesycen odkazy na konkrétní historické diktátorské režimy (jak si všiml jiný komentující - doplňuji ještě např. Mussoliniho a zálibu jeho rodiny ve filmovém průmyslu). Signifikantní je, že mi zde chybí třeba nějaká pěkná aluze Guantánama, inu, každá kritika má své meze, že ano. Tyto historické odkazy však fungují (opět paradox!) mnohem lépe u toho, kdo si je nedokáže identifikovat s reálnými fakty, než u toho, komu hned cinknou "alarm" v mozku: v tomto případě to zvonilo neustále, až hlava brněla. Protože čím více z historie divák zná a čím vyhraněnější světonázor zastává, tím zmatenější quasiposelství mu pak film přináší. Jevy sice jsou podstatné, nejsou však podstatami. Vuglarizace jevové stránky diktatur, revolucí a kontrarevolucí a paušální ztotožnění zdánlivě stejných jevů s jejich odlišnými podstatami působí přesně opačně, než asi tvůrci zamýšleli. Nebo to právě takhle zamýšleli? Šlo o varování, nebo šlo o rezignované konstatování? To je, oč tu běží! A ještě další problém: promíchání historických odkazů s odkazem fiktivním, navíc až plagioátorsky zneužitým, tj. s Orwellovým románem 1984. Autoři snímku nepochybně toužili dosáhnout vysoké mety - podat symbolickou výpověď o zákonitostech společenských zvratů všeho druhu, avšak právě tato teze zavedla Zemi slepých do slepé uličky. Vznikl slepenec všeho, co už divák mnohokrát viděl v masmédiích i v uměleckých filmech daného žánru a co v mnohém geniálně vystihl právě Orwell (a Zamjatin a Huxley a před nimi Marx s Engelsem a... a... a...). Takže se zase ukázalo, že nejlepším autorem je život, v tomto případě sama historie. Realistické zachycení reálných dějinných událostí a reálných osob obvykle nepostrádá symbolický rozměr a symbolickou výpověď. Teze však mají k symbolu stejně daleko jako semeno ke stromu. Dvě hvězdičky tedy za snahu a za Ralpha Fiennese, pro kterého mám vždycky neomluvitelnou slabost. ()
Galéria (28)
Fotka © Bauer Martinez Studios
Reklama