The Day of the Doctor (S07E15)

Brouzdání ve vtípcích nedávných sérií, pomrknutí na znalce těch dávných a zároveň čistá Moffatovina, která nedokázala a ani nechtěla být jen oslavným zpěvem. Díky kombinaci Mattovy vyřídilky a Davidových nekonečných očí měl den Doktorův nejvyšší hodnocení téměř předplacené, ale na pozadí Pádu Gallifrey, tíhy odpuštění, střídání vzhledu Tardis, možnosti naznačeného kurátorství nebo kouzlu posledního záběru mu nic fanouškovsky přidávat nemusím. (02.12.2013)

Nemyslel jsem si, že u mě nějaký díl překoná End of Time, ale tomuhle se to podařilo. Vidět zpět Tennanta bylo perfektní. Dokonalý byl i John Hurt. U něj mě opravdu mrzí, že už se s ním nesetkáme. Navíc jsem si uvědomil, jak mi bude chybět i Smith, což už je fakt na prášky, když vám bude chybět někdo další. Ale prostě tohle je bomba. Ani nevím jestli vidět všech 13 doktorů bylo "Fantastic" nebo "Brilliant". Jen tak dál Doktore. (25.11.2013)

"Přestaň už vykládat o tom, jaký asi má být dobrý člověk: raději už jím buď!" tak pravil Marcus Aurelius a je až strašidelně půvabné, jak to zde sedí na pana učenýho, tedy Doktora/y. V noci na neděli jsem nemohl zamhouřit oka, nýbrž mi v žilách proudila extrémní dávka Entuziasmus Doktorus kvůli Dnu Doktora, jež proběhl. Insomnie je můj velký přítel a občas si říkám, zdali vůbec ještě sním. Určitě sním. Každý sní. A o čem zrovinka já? Po shlédnutí naprosto výborného speciálu k 50. výročí nebudu v cenných chvílích, kdy mi bude umožněno snít, snít jen o tom co s ní sním k obědu nebo zdali plachtím nebojácně životu kupředu, ale i o tom kam tato mimořádná show se šílencem v budce pluje. Who knows? Whooo Nose? Well...I know. Máme nový cíl. Cesta každého z nás je stejná. Trvalo to mnoho životou a let, ale už víme kam s naším cool šílencem míříme. Kam jsme vždy mířili. DOMŮ bratia a sestry.....i když dlouhou oklikou. Uvidíme se tam. P.S.: Asi mám novou vysněnou práci a to kurátora. Taky si myslím že bych skvěle kurátořil hahah. (25.11.2013)

První epizoda Doctora na kterou už jsem čekal jako fanoušek. Doctora jsem totiž objevil až v roce 2013 nedlouho před tím než oslavil padesáté výročí. Těšil jsem se na setkání Doktorů, hlavně na dvojici Tennant a Smith, i když musím přiznat, že i Hurt byl skvělý. I proto k tomu přistupuji dost možná trochu nekriticky, ale mě se příběh prostě líbil a užil jsem si ho. (25.01.2014)

50 let... Když si jeden uvědomí, co všechno se za posledních padesát let událo... tak může být rád, že i v dnešním rychlém a povrchním světě má své jistoty- a jednou takovou jistotou je i Doctor, první, druhý, třetí... až dvanáctý (tedy, pokud toto číslování pořád sedí :-). Není to tak dlouho, co jsem začal tento kultovní seriál (a to jsem si do dnešních dní myslel, že největším kultem na poli britské sci-fi je Red Dwarf- omyl) sledovat, o to větší je moje radost z toho, že jsem začal ve chvíli, kdy Doctor Who slaví toto velké jubileum. K filmu samotnému asi netřeba nic moc dodávat, je to zkrátka dárek pro všechny Whoviany, co jich po světě běhá a krásná nostalgická záležitost (viz. úvodní titulky), při jejímž sledování se musí přihlouple usmívat i ten nejméně zapálený fanoušek. Netřeba být hnidopich a snažit se hledat logické nebo jakékoliv jiné nesmysly, naopak, člověk si musí užívat každou minutu a být rád, že se dočkal chvíle, kdy se v jedné a jediné scéně objevili všichni naši milovaní Doctoři. Geronimooo, Allons-y! (25.11.2013)