Nepremožiteľný

Walt Disney se naangažoval do neuvěřitelného příběhu ze života amerického fotbalu. Do toho se nasral nařezanej Mark Wahlberg a překrásná Elizabeth Banks a spolu pak vytvořili naprosto průměrně příjemný film, který neurazí, nenadchne a příjemně vyplní nic neříkající čas, jinak strávený spánkem nebo čímkoliv jiným, co by postrádalo jakýkoliv jiný smysl, než žádný. (10.12.2014)

Filmy tohoto druhu já přezdívám "šumák". Prostě tak celkem bezbolestně prošumí hlavou a nezanechají po sobě žádnou nepříjemnou kocovinu. Zkrátka takový klasický disneyovský produkt "pro celou rodinu" (které se v zámořských kinech vždy slušně zaplatí), až dojemně průhledný a předvídatelný, se šablonovitými postavami, ideální stominutový vypínač mozku. Celé to ve vodách snesitelnosti spolehlivě drží věčný kluk a velký sympaťák Mark Wahlberg a komu klubové fandovství až za hrob nic neříká, toho může pobavit, že americký fotbal je zde stavěn až do jakési religiózní pozice, kdy jeho uctívači ze sebe sypou rozkošné hlášky. No řekněte sami, lze se vůbec hněvat na film, kdy jedna z postav se zcela vážnou tváří říká synovi: "Pamatuješ, jak jsem ti vykládal o Van Burenovi, když skóroval touchdown ve 48-ém? Ten touchdown mě držel nad vodou celých 30 let v továrně a pak i v těch časech, kdy tvá matka byla nemocná."..... :o) (03.01.2007)

Nevím proč, ale po celou dobu co jsem film sledoval jsem musel myslet na naše prvoligové fotbalisty. Na ty všechny přeplacené hráče na který chodí fans jednotivých klubů, aby viděli vítězství toho svého, aby viděli tu nádhéru, které dělá z fotbalu jednu z nejkrásnějších kolektivních her na světě. Fanoušci jsou ochotni zaplatit nemalou částku za vstupné i když kolikrát vydělávají sotva 10% toho co hráči v "jejich" klubu. A co pak vidí ?? Nezájem, neochotu diváka pobavit, nechuť po vítězství a lenost. Pak taky vidí drahý auta před stadionem, alkoholový románky a hraní si na hvězdy. Nemám nic proti tomu aby fotbalista dostal třeba miliardu a ferrari k tomu, ale ať umí svou prací své fanoušky pobavit, ať jim umí dát emoce, ať jim umí dát zážitek, pokud to neumí, ať se nesere do profi fotbalu. Myslím si, že tenhle příběh je svou myšlenkou zajímavý a kdyby trenér AC SPARTY PRAHA, ale i dalších našich týmů vyhlásil tréninkový kemp pro pravý sportovce z řad fanoušků, mnohým fotbalovým primadonám by se asi strachy sevřela prdel, že přijdou místo. Ne každej je totiž skutečný fotbalista. Ne každý je totiž John Terry, Pavel Nedvěd, Petr Čech, Ronaldinho nebo Fernando Torres. (09.09.2008)

"Tým potřebuje hráče a ne třicetiletého barmana." Mám rád skutečné pohádky. Tahle byla o tom, kterak si pouliční hráč Vince Papale zasloužil dres Philadelphia Eagles a poněkud vychytrale mne lákala na víc, než nakonec skromně poskytla. Paradoxně mě víc než boj outsidera o dres Orlů pobavilo zjištění, že kosti praskají i když si jdete s kamarády zaházet šiškou na parkovišti. Masovou oblibu tohoto sportu jsem však nucen považovat za smyslově neuchopitelnou realitu či úchylný fórek mimozemšťanů z Oblasti 51 na účet hamburgery živeného národa. (16.04.2016)

Laskavé vyprávění z prostředí ne až tak laskavého sportu ? Tak nějak ... vlastně jakožto zarytá nefanynka poněkud obtížněji chápu, kterak mohl zůstat bezvýhradným a opravdovým fanouškem svého týmu i poté, co ho poznal ZEVNITŘ - poté, co okusil způsoby profesionálního sportovního kolektivu ... když mu prostou, nezkalenou radost ze hry museli vracet jeho bývalí amatérští spoluhráči. Ale to není moje starost ... já se jen snažím posbírat odpovídající počet hvězd - a přidělit je americkému fotbalu, který se mi z duše protiví ... a chlápkovi, který si mě získal svou otevřeností, svou upřímností, svou obětavostí, svou nezištností - svým veskrze pozitivním a poctivými přístupem k životu. P.S.: Snímek vznikl na základě skutečného životního příběhu Vince Papaleho. (26.05.2017)