Réžia:
Hans AlfredsonScenár:
Hans AlfredsonKamera:
Lars SvanbergHudba:
Alfred JansonHrajú:
Gösta Ekman, Max von Sydow, Birgitta Andersson, Hans Alfredson, Anna Godenius, Börje Ahlstedt, Meg Westergren, Stig Ossian Ericson, Jim Hughes, Jan Wirén (viac)Obsahy(1)
Černá komedie z roku 1975 o osudovém střetnutí mezi diktátorským otcem a majitelem podivné továrny na zpracování vajíček a jeho vzpurným synem. (Netflix)
Recenzie (21)
„Vejce“ předběhlo dobu - obávám se totiž, že film, resp. jeho rozuzlení bude s unikajícím časem, jenž nám zbývá k radikální změně kurzu stran ekologické politiky a z toho jakés takés záchraně životního prostoru, čím dál aktuálnější. Inu, že je to pěkně pomyšlení, že v jistém ohledu o brzkém zítřku nejpravdivěji vypovídá takřka padesát let stará absurdní komedie? Jak k tomu mohlo dojít? To víte, severské národy (tedy i Švédové) vždy byly citlivější na exploataci přírodních zdrojů. ___ Aby těch na mou maličkost až podivuhodně sebejistých tvrzení nebylo málo, troufnu si v tomto už tak troufalém (má pramalá zkušenost se švédskou kinematografii mě neopravňuje k generalizujícímu výroku, s nimž přicházím o dva řádky výš + určitě se můžete ptát, kde beru tu jistotu, co se stane v budoucnu; nepovím!) komentáři ještě tvrdit, že film by se jistojistě líbil Sigmundu Freudovi – se všemi těmi jeho Oidipovskými komplexy a myšlenkami na to, že „každý syn si přeje vidět svého otce mrtvého“. Otec se zde totiž od prvních minut s železnou rukou rozpíná nad synem, vládne mu a vytyčuje mu „oběžnou dráhu“, nakonec i onen zoufalý čin, kdy se syn SPOILER rozhodne proti otci vztáhnout ruku a pokusí se jej zastřelit, nakonec vyznívá tak, že naplňuje otcovský odkaz, než že by z něj vyvazoval, stává se jim bezděčně stejně tak agresivním a nemilosrdným, mužem jdoucí přes mrtvoly, toto pak ztvrdí tím, že se pokusí nahradit otce v rodičovském loži; naštěstí, či naneštěstí (?) otec pokus o atentát přežije, svého syna jakožto konkurenta a mladší náhražku sebe sama zapudí, čímž mu dá nejlepší dar, který mu mohl dát – možnost zařídit se v životě podle svého. SPOILER Díky za tip Willymu K., vždy, když se budu škrabat na prdeli, tak si na tenhle film vzpomenu (a to není málo). A taky si na něj vzpomenu vždy, když uvidím Martina Freemana, Gösta Ekman mu je – aspoň v tomto snímku – hrozně podobný, až se ptám, zda-li nebyli v přízni? Asi ne, to ale nevadí, svět se kvůli tomu nezboří! 75 % ()
Anarchistický návod pre vydedencov, ktorí by všetky svoje starosti chceli nechať plávať (doslova). Na druhej strane tu prítomné splynutie s prostredím by v prenesenom význame hlavnej postave závideli aj kariérni oportunisti. S označením "podobenstvo" by som bol opatrný. No rozhodne je o čom premýšľať. Úvod filmu ma nezaujal, jazero naopak veľmi, a koniec to umne spojil. Ale nesmial som sa. Sú komédie a komédie, toto bola tá druhá kategória. ()
Tenhle prazvláštní severský mix různých žánrů neříkám, že šel úplně mimo mě, ale nijak speciálně jsem se s ním ani nepotkal. Dokud to v první polovině jede v tý rovině absurdní černý komedie tak to funguje jakž takž dobře, ale ta druhá s předáváním poselství už šla trochu mimo mě. Ano chápu co se nám film snaží říct, ale obávám se že na návrat k přírodě a tradičním hodnotám je v dnešní době už trochu pozdě. Přesto nezaujatý průměr.55% ()
To, co zbytek světa objevuje v posledních pár letech, kritizoval Alfresdon již před téměř půl stoletím. Mimo jiné rozevírá i náruč osobnímu green dealu bez nutnosti popsat stohy papíru, projednat stovky hodin a stejně nic nevyřešit. Jo, kdo chce, skočí do rybníka, ostatní si mohou pořizovat škrábátka na různé tělesné výčnělky i otvory. Max von Sydow v roli otce je ztělesněním všeho, co lze nenávidět na korporátu. Na rozdíl od Bardema v Dobrém šéfovi nemá smůlu na podřadné herce v ostatních rolích. ()
Při návštěvě alternativního divadelního představení se vám může často stát, že se dočkáte výjimečného zážitku. Jindy ale narazíte na utahanější kus, kde sice vnímáte pokusy tvůrců o originalitu, ale brzy v hlavě začnete odpočítávat konec a domů odcházíte s menším rozčarováním. Podobné pocity jsem vnímal během závěrečných titulků Příběhu natvrdo. Po celou stopáž jsem obdivoval, jak je snímek natočený a vůbec jak si tvůrci vyhráli s výtvarnou stránkou. Co naplat, ale když jsem po prvních dvaceti minutách začal koukat na hodinky. Film se potácí mezi absurditou a prvoplánovostí, ale zasmál jsem se pouze jednou, při odkazu na grotesky Laurela a Hardyho. Vždy, když začínala nějaká další dějová pasáž, jsem se těšil, že se mi snad podaří "zabrat" (nejvíc nadějně to vypadalo u výletu do Kodaně), ale nepovedlo se. Na komedii filmu dost schází tempo, řadu míst by pomohlo rozhýbat použití vhodné hudby. Max Von Sydow sice hraje v komedii, ale nikoliv komediální roli a je znát, že se necítí jako ryba ve vodě. Gösta Ekman je ovšem přesný (jak píší kolegové, starší kopie Martina Freemana) a určitě nezatracuji nápad se podívat na nějaký jeho jiný film. Myšlenka filmu je výsostně aktuální ("Alespoň jsem měl vizi", co Mr. Musk?), ale šampiony v absurdních komediích u mě rozhodně zůstávají Britové. ()
Galéria (3)
Fotka © SF-Produktion AB
Reklama