Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Henry Kesdi (Max von Sydow) je uznávaný hudební skladatel, který po svém návratu z koncentračního tábora odmítá tvořit a žije v ústraní. Z jeho letargie ho vytrhne až polský student muzikologie Stefan (Lothaire Bluteau), který slyšel nápěv Kesdiho možné budoucí skladby ve snu a přijíždí tak za skladatelem, aby jej inspiroval k další práci. Z jejich vzájemné symbiózy (neboť spolupráce v tomto případě není to správné slovo) vznikne poslední geniální dílo Henri Kesdiho, ale nikdo a nic v okolí už není takové, jako na počátku. (anniehall)

(viac)

Recenzie (3)

honajz 

všetky recenzie používateľa

Dotek ruky (1991/1992) vyšel na DVD díky polské společnosti Vision. Film s Maxem von Sydow v hlavní roli vypráví o stárnoucím hudebním skladateli, který přežil holocaust, ale náhle je z poklidu vytržen mladíkem, který chce u něho složit novou symfonii. Citlivý psychologický film, který stojí především na vzájemných vazbách, se nedočkal příliš elegantního DVD provedení. Obraz sice je tentokrát širokoúhlý anamorfní v televizním formátu 1.78:1, ale zrnitý a plný škrábanců. Anglické titulky jsou napevno vypáleny v obraze, navíc nemyslně velikým fontem. Anglický zvuk i polský voiceover mají pouhé Dolby Digital 2.0, takové středně průměrné kvality, zvláště u hudebních kompozic nedostačující. Jako bonus se pak nabízí sebereklamní delší a širokoúhlý trailer na novou nabídku disků z edice QDVD, které u nás říkáme balík Carolco. ()

anniehall 

všetky recenzie používateľa

Některé filmy si k vám prostě najdou cestu v ten pravý čas. Poprvé jsem Dotek ruky viděl asi před patnácti lety na ČT2. Pamatoval jsem si jen kratičký motiv z jeho ústřední skladby, hluboké a smutné oči Lothaire Bluteaua a strhanou tvář Maxe von Sydowa. Teď, po patnácti letech, na mě film zaútočil s nebývalou silou a emočně mě převálcoval, jako máloco v poslední době. Bude to ale spíš o mém subjektivním vyladění a současném rozpoložení v kombinaci s častými úvahami o tématech filmu, které jsme v souvislosti s právě dotvořeným divadelním projektem nejednou skloňovali. Časové osy se protly a já prožil jeden z nejhlubších filmových zážitků tohoto roku. Jedním z témat filmu je cena a hodnota umění v našem životě. Jak moc je hudba a umění důležité, nakolik je důležité pro tvůrce a co všechno je člověk schopen udělat, aby došel naplnění? Film rozprostírá otázky, ale jak je v každém dobrém filmu zvykem, odpovědi nechává na nás divácích. Nejednoznačná je i interpretace postav, což ale přispívá k další intelektuální rozkoši při postupném analyzování. Je Stefan jakýsi novodobý Mefisto, který s Kesdim uzavře neviditelný kontrakt a po vypršení jeho lhůty odevzdá svůj život ve jménu umění do proudu řeky Léthé? Je snad Stefan strážný anděl, který ještě naposledy přišel vzbudit Kesdiho invenci a kreativitu? Nebo je Stefan jen nenapravitelný altruista s láskou k umění až téměř za hrob?(Téma lásky a jejích různých podob - ať už ve vztahu k lidem či k umění nebo abstraktním ideálům, je ve filmu dalším stěžejním.) V konečném výsledku pře námi stojí sofistikovsné komorní drama s uhrančivými hereckými výkony Pánů Bluteaua a Sydowa, s přemýšlivým a inspirujícím scénářem Petra Morgana a Marka Wadlowa, v režii ostříleného tvůrce Krzystofa Zanussiho a s kongeniální hudbou Vojciecha Kilara - jehož Exodus probleskuje po dobu celého filmu, aby nakonec zahřměl na samotný závěr v celé své kráse. Hluboká, sofistikovaná a dojemná krása, která stojí na tak trochu magických a éterických základech. „Žít svůj život, je moc těžké. Žít ho odvážně a nejlépe, jak to jde – to je ta nejvyšší forma umění, jaká existuje.“ PS: A děkuji Francymu za znovusprostředkování filmu po letech… ()

Reklama

Malarkey 

všetky recenzie používateľa

Dotek ruky je velice zajímavý film. Pokud nad ním chcete přemýšlet, dočkáte se mnohých, životních otázek, které film nakusuje, ale žádnou z nich napřímo neodpoví. Zřejmě proto, že na ně ani odpovědět nemůže. Jediná možná odpověď je totiž čas, nad kterým hlavní postava, kterou hraje Max von Sydow, stále přemýšlí a přemítá nad svým zkoušejícím životem. Nemůžu říct, že by to byl vysloveně špatný film. Ale Max von Sydow hrál tak skvěle onu nepříjemnou a perfekcionistickou postavu, že byl problém se k ní dostat blíže. První hodinu jsem vlastně přemýšlel, proč koukám takovou dobu na tak nevrlého člověka. Ten perfekcionismus se pak ale obrátil a nakonec předvedl naprosto úžasný hudební závěr, kdy jsem vlastně pochopil, jak skvěle se Max do své role dostal. A musím říct - klobouk dolů. Škoda jen slabšího, nudnějšího zpracování. Ten závěr ale hudebně neskutečně burcuje. ()

Galéria (6)

Reklama

Reklama