Anjel Pána

"Já jsem Anděl Páně. Já se smrtelníkama nechci mít nic společnýho." Boží nemehlo anděl Petronel mě bavilo, stejně tak čert Uriáš byl skvělý a Ježíšek hrající si s Jidášem taky. Jenže ono to bylo spíše o hříšných pyšnících, tedy vlastně smrtelních, kteří byli strašně nudní a nikomu z nich jsem nepřál nic dobrého, což asi v pohádce není úplně v pořádku. Ve finále navíc nedošlo na řádné zúčtování se správcem, klíčnicí ani rychtářem, což mne vyloženě otrávilo, neboť pár kopanců do zadku, šimrání bičem na pranýři nebo defenestraci mocných bych si jako zástupce chátry rozhodně užil. (24.12.2016)

(Musím přiznat, že při druhém zhlédnutí (2018) mi ta pohádka připadá podstatně lepší, naopak některé části mého starého komentáře podstatně trapnější. Asi si ty druhé pokusy budu muset zakázat, vždycky vyměknu. Každopádně pěkné dvě hvězdičky i starý komentář ponechávám): Tak po desítiletích vlády pekla jako jediné právní zásvětní instance české filmové pohádky se konečně dostává ke slovu i nebe. Těch padesát let ale udělalo své a výsledkem je, že obě tyto instance jsou v duši českého diváka už prakticky nerozlišitelné. Ale k filmu: Náprava padlého anděla skrze nápravu lidí (a nakonec je to trochu jinak) – dobrý motiv. Nebe vtipné (chytrými narážkami i obsazením) a dokonce i moudré, jen přespříliš vánočkově české, bez kouska smyslu pro dogmatiku. Země zoufale nudná. Příchodem dvojice black and white agentů s ručením neomezeným se to sice rapidně zlepší, ale i když je Petronel matla, přece jen ta zápletka se splněnými přáními je až příliš přiblblá (jakkoli samotná idea „splněného přání“ je v této souvislosti velmi případná) a všechno ke šťastnému konci kvačí nějak rychle a přímočaře. (Pohádkově legitimní pranostiková pomoc svatých kámošů je ovšem sympatická.) Scénář od samého začátku třídí hříšníky se stejnou snadností jako Petronel u nebeské brány – nejen že je okamžitě jasné, kdo bude tím (jediným) napraveným; kdežto nebe a peklo koexistují v dokonalé harmonii, na zemi je k vidění jen nezměnitelně bílá a černá - což by se dalo akceptovat při troše hloubky, velkoleposti nebo humoru, nic z toho však pozemští červové v této pohádce nenabízejí. Všechno musejí pro diváka oddřít anděl s čertem (jde jim to naštěstí skvěle). A aby byla bílá ještě bělejší, vše je vyřešeno tím, že poctivá holka odmítne žebráka, protože miluje hraběte. Pravda, Pámbů to hned uvede na pravou míru, ale dojem z toho, co předcházelo, se už nezmění, pointa je chytrá, leč bez účinku; navíc se dovídáme, že ten, kdo nám byl předložen jako napravený hříšník (totiž hrabě) napraveným hříšníkem není. Tak buď se nenapravil nebo vůbec nebyl hříšníkem. Himlherbartoška. Buď měl být ten pozemský příběh inteligentnější a krevnatější nebo naopak na něj mělo být jen sem tam shlíženo a vše rozhodující se mělo odehrávat v nebi (s těmi hláškami a bombarďáckým obsazením by to byla dobrá šou). Při jedné z těchto možností bych tomu všemu rád uvěřil. No, dal bych i tři hvězdičky, ale „Ježíšku umejt!“ nebo „Ježíšku, ty lumpíku“, to opravdu ne. Vocaď pocaď, soudruzi. Ježíšek je právě narozený Spasitel světa a ne nějaký bumbrlíček vod pepiků. (08.09.2011)

Tahle pohádka je velice chválena, jako jedna z nejlepších za poslední desetiletí a tak jsem se rozhodl jí zkouknout. Dostal jsem však úplně pitomý příběh, vůbec se mi to nelíbilo. Bartoška byl ve své roli příšernej. Jediné pozitivum na této pohádce byla Zuzana Kajnarová, které to tam slušelo. Mimochodem mi dost připomíná jednu mojí kamarádku. :-) (28.03.2017)

Už před vánocemi mi známí říkali, že je to nejlepší česká pohádka za dlooouhou dobu. Také, než jsem film viděl, mi bylo sympatické, že Jiří Strach sehnal víc peněz, aby mohl jít film do kin, čímž se dostávám k tomu důležitému - chudičké mi to nepřišlo. Žádná supervýprava, samozřejmě, ale ošizené taky ne. Scénář Lucie Konášové (ta paní mi začíná imponovat čím dál víc!) je plný pěkných narážek na náboženství (ne znevažujících!) a jemného humoru. Spolu s určitým šibalstvím, se kterým na diváka celý snímek pomrkává, dává tohle všechno vzniknout opravdu kvalitní pohádce. Herecké výkony od těch hlavních partů (Trojan, Dvořák, Navrátil), až po "štěky" (Geislerová, Jirásková) jsou opravdu zapamatováníhodné. No, Jiří Strachu, děkuji ti za tvoji podporu (musím touhle veřejnou cestou) a i když se ty příběhy, jak ty sám říkáš, vyprávět teprve učíš, myslím, že to děláš velmi dobře :-) (08.02.2006)

Jiří Strach má prsty ve dvou porevolučních pohádkách, které za něco stály. V první si zahrál (Lotrando a Zubejda), druhou režíroval. Půvabné, vtipné, křesťansky nekřesťanské. Kvality celovečerních pohádkových klasik zdaleka nedosahuje a nad tím rozpočtem by jeden brečel, ale pod inscenační optikou a vzhledem k dlouhodobé pohádkové mizérii budu tentokrát blahosklonný. Třeba mi to jednou někdo přičte k dobru. (25.12.2006)