Anjel Pána

Jiří Strach má prsty ve dvou porevolučních pohádkách, které za něco stály. V první si zahrál (Lotrando a Zubejda), druhou režíroval. Půvabné, vtipné, křesťansky nekřesťanské. Kvality celovečerních pohádkových klasik zdaleka nedosahuje a nad tím rozpočtem by jeden brečel, ale pod inscenační optikou a vzhledem k dlouhodobé pohádkové mizérii budu tentokrát blahosklonný. Třeba mi to jednou někdo přičte k dobru. (25.12.2006)

Rozprávkový vianočný program potrebovalo presné takéto oživenie. Z americkej produkcie sa nejakých pár vianočných trapností vždy vyrojí každý rok, ale ozajstnú chuť rozprávky v novšom prevedení som sa dočkal až teraz. Návrat ku klasike v modernom šate, ktorý je navyše v perfektne vyváženej miere, potešil mňa aj ostatných rozprávkových klasikov u nás doma. 80%. (25.12.2007)

Skládám poklonu Jiřímu Strachovi, který v pozemské části předvedl to, co schází většině českých filmů poslední doby (kromě scénáře) - totiž kvalitní filmové řemeslo. Jeho vizuální cítění (a řekla bych slabost pro historické reálie) by měli páni z Kavčích hor využít častěji a on sám by měl mít ambice natočit film přímo pro kina. Jirka Dvořák je prostě ďábel! (25.12.2006)

..... " Já vím, co mi chceš říct, miluj bližního svého. A víš co já ti na to Maruško odpovím? Blbce ze mě nikdo dělat nebude“ tak pravil Pán Bůh. A já s ním (pro tentokrát) naprosto souhlasím :- ). Hezká vánoční pohádka, ale asi jenom vánoční! Mimo tohle období, je v ní příliš náboženství, i když, podané s víc než vkusným a vtipným nadhledem. (09.02.2006)

„No, já jsem věděl, že kradete, ale že tolik…“ Až při třetím zhlédnutí se mi konečně podařilo si tuhle pohádku pořádně užít. Ačkoliv právě s žánry jsem asi míval problém největší. Je to totiž dost netypická pohádka a tomu jejímu mixu s komedií jsem teprve musel postupně přijít na chuť. Za což může i pomalejší rozjezd. Nemyslím tím úplný začátek v nebi, který narážkami okamžitě začne „útočit“ na (spíše) dospělého diváka, ale ten přechod na zem. Naštěstí postupně podívaná začne nabírat solidní tempo a ke konci již šlape jako na drátkách. A dokonce nechybí i nějaké to malé dojetí, no uznejte sami…Anděl Páně stojí nejvíce na dialozích, hláškách (až překvapivě vysoká koncentrace), výtečném hereckém obsazení a skutečně fungující chemii mezi herci (především souhra dvojice Trojan a Dvořák je to, na co se film může naprosto s klidem spolehnout). Zvyšuji hodnocení o 1*. „Anděli, víš co vidím!?“ - „Vopovaž se to říct nahlas! Sotva se začneš napravovat, už by sis to pokazil..víš, že vidím to samý?“ (19.02.2008)