Ulica

Jednotlivé dějové linie nejsou špatné, jsou dokonce mnohem zajímavější než v jiných českých seriálech současné doby. Ale ale naprosto vražedně působí absurdní scény typy "Dáme si na snídani marmeládu nebo salám?Salám máme pořád ..." nebo vysvětlování nějaké události nejméně čtyřem postavám. Dalším vrahem jsou epizodní postavy ztvárněné lidmi, kdy si kladu otázku, zda se jde o pokus o hraní, nebo se snaží o parodii herectví. Závěrem: sledovat nějakým nedopatřením tento seriál častěji než jednou za týden a jiným způsobem než jedním uchem tam, druhým ven a přitom si dělat svou práci, asi bych zešílela. A to bych zapomněla na tu protivnou hudbu! (16.09.2007)

Když se řekne "Ulice", vybaví se mi spojení "každej blbej den". Hned potom se mi vybaví postava mladého faráře halekající protestsong o tom jak mladý lidi s báglama z domu vodcházej. A upřímně řečeno, po umělecké stránce je tahle druhá myšlenka daleko větší nářez a zaujme daleko víc než takřka denní trápení těch několika nováckých lidiček a jejich řešení "všedních starostí", jako jsou nevěry, útěky dětí z domu, nechtěná láska milionáře, boj o komunální moc, dcera přivádějící si přítele z vyššího stupně bytí, minulost pronáledující ubohou feťačku svedenou na scestí a podobně. Nicméně sem tam se objeví nějaký ten překvapivě povedený vtip nebo scénka skutečně jako ze života, a upřímně řečeno, daleko víc mě vytáčí idiocie dialogů v Ordinaci V Růžové Zahradě nebo vůbec totální esence zoufalství jménem Bazén či papundeklová Rodinná Pouta. Ano, i v Ulici se setkáme s archetypem seriálového dialogu: "Dylane, jsem v hajzlu, rozvázala se mi tkanička u boty." "Nechceš si o tom promluvit?", ale skutečně by to mohlo být mnohem horší. A vzhledem ke kadenci by to byl mnohem větší nápor na nervy a duševní zdraví než výše uvedené "skvosty televizní zábavy". PS: Za díl s nějakou VELMI ODVÁŽNOU lesbickou scénou (už dávno ne toho roztomilého děvčátka s rovnátky z Jojo klubu) Patricie Solaříkové a Michaely Badinkové bych šel i výš než na tři hvězdy:)) (21.09.2006)

"Buď má lehkou mozkovou dysfunkci nebo je úplně pitomá." Aniž bych cítil potřebu někoho urazit, tak uvedené tvrzení přesně sedí na definici pravidelného diváka Ulice. Já jsem tedy odvážně viděl pouze první díl, ale těch dalších přibližně 2.894 nedobrovolně zhlédnutých upoutávek na nekonečné pokračování mne v té úvodní definici naprosto utvrzuje. (25.09.2016)

Jestliže Ulice něčemu prospěla, tak hlavně obrovskému nárůstu popularity paní Hany Maciuchové. Která si to jistě zaslouží a sama byla jistě překvapená, k čemu účast v dlouhodobě pochybném projektu může vést. Přiznávám, cca prvního půlroku jsem příležitostně Ulici viděl, ovšem to tam ještě hráli herci. A vybavuju si díl, kdy Tereza Brodská chtěla péct krůtu na Den díkůvzdání. Tenkrát jsem se vážně bavil, jenže to už je nějakých pět šest let zpátky. (24.08.2012)

Možná jsem rozmlsanej seriály z produkce HBO a možná mi budete chtít rozbít držku za to, že to srovnávám, ale tento počin je tak strašný, že to snad už ani strašnější být nemůže. Nečumím na to a moc to ani neznám (do hloubky). Viděl jsem pár báječných scén po návštěvách, všichni na to totiž čumí, i když jsem u nich na návštěvě (!) a nepřál bych si tomu podlehnout a taky na to čumět až do úplného vygumovaní. Pak jedině restartovat mozog prudkým náběhem na zeď. Rád bych ještě napsal o čem to je, ale myslím, že si vystačím tím, že napíšu, že je to o hovně. (24.04.2011)