Live 8

Je mi celkem jedno, co se dělo v těch několika zemích celý den předtím. A to i přes to, že se zapojili třeba U2 nebo moji oblíbení Muse a desítky dalších. Nene, přestože jsem před pěti lety Live 8 sledoval, tehdy jsem ještě nemohl docenit pravý význam té akce. Nejen ten lidský, ale hlavně ten hudební. A vrchol všeho nastal v Londýně kolem jedenácté večer, když na scénu nastoupila parta šedivých taťků, možná až dědečků, od rodin a rozehrála svůj Epilog. David Gilmour a Roger Waters po více jak 20 letech od rozpadu nejslavnější formace Floydů opět na jednom pódiu. Samozřejmě nechyběl ani Nick Manson a Rick Wright. A už od pohledu bylo jasné, že si to tahle čtveřice i přes všechny ty spory, které několikrát vedli až k soudním tahanicím a souboji právníků, nepokrytě užívala a desítky tisíc fanoušků v publiku s nimi. Floydi potvrdili, že jejich hudba nestárne a opět nabídli dokonalé hudební představení a potvrdili, že jejich hudba je silná i bez jinak typické monumentální světelné show. Pozorovat Waterse s klukovsky radostným výrazem ze hry užívajícího návrat do svého milovaného a léta hýčkaného dítka nebo Gilmoura, který i přes ztrátu vlasů neztratil nic ze svého geniálního hudebního umu bylo pro mě nepokryté potěšení. I když je tohle dost možná poslední tečka, kterou Pink Floyd ve své nejslavnější a nejsilnější sestavě předvedli, ty radostné pocity u mě převládají nad tou melancholií. (23.06.2010)

Taková škála umělců... to se snad "musí" líbit většině. Zkrátka každý si zde najde to své. Ale pravděpodobně nejdůležitější je ta myšlenka a účel, kterému je tento velko-kapacitní přenos určen. Mnohokrát mě některé momenty dohnaly k slzám. Bohužel jsem sledovala Live v době, kdy to vysílala TV, tudíž není (témeř) fyzicky možné sledovat veškerý materiál. Přesto jsem ráda za těch cca 14 hod. vkuse (!). DVD tak musí být o to lepší a kompletně shlednutelné. (27.01.2006)

"Live 8" bola séria benefičných koncertov, ktoré sa konali druhého júla roku 2005 po celej zemeguli. Na tejto megalomanskej akcii vystúpilo tisíc dvesto päťdesiat hudobníkov, interpetov, spevákov a speváčiek a sto päťdesiat hudobných skupín. Hrali v mestách: Londýn (Anglicko), Philadelphia (USA), Paríž (Francia), Moskva (Rusko), Berlín (Nemecko), Ontário (Kanada), Johannesburg (Juhoafrická republika), Cornwall (Anglicko), Rím (Italia), Tokio (Japonsko). Celé to vyvrcholilo šiesteho júla v škótskom Edinburgu. *** (07.12.2017)

Když Peter Gabriel namítal, že na akci, která je určená pro Afriku, nevystoupí ani jeden africký umělec, tak mu Bob Geldof řekl, že tohle přece není nějaký Womad. Nakonec Peter Gabriel usmlouval aspoň zařazení malého pódia, kde vystupoval společně s afričany a Dido. Takže. Jedna hvězda pro Pink Floyd. A ty zbylé čtyři pro Geoffrey Oryemu a mnoho dalších, kteří s Peterem Gabrielem vystupovali na pódiu v Cornwallu. Většina těch umělců "šla prostě zpívat na charitu". Ovšem na Gabrielově přístupu se cením to, že se vzdal místa na central pódiu pro dobrou věc. A o tom je dobročinnost. (25.09.2005)

Bob Geldof - Ir, který se ničeho nebojí. Zorganizoval největší světový koncert, jehož výdělek doufejme šel na pomoc hladovějícím a jinak strádajícím lidem v Africe a jiných rozvojových zemí. I přes jeho délku se jedná o překrásný koncert se spoustou hvězd, který mě opravdu bavil a myslím, že každý si našel svého oblíbeného interpreta. Zajímavé ale docela bylo slyšet na živo některé zpěváky či zpěvačky. Třeba taková Dido byla skoro celou dobu falešná jak sviňa :-) ale jinak nic proti. Chci tím říct, že pokud je z vás někdo trochu muzikant a slyšel to, tak musel být malinko překvapený jako já, protože bylo tam pár jedinců, kteří teda na živo nic moc hlas nemají nebo jsou dokonce falešní. Ale snaha byla znát u všech, takže co k tomu více dodávat. Pokud výdělek opravdu doputoval tam kam měl, tak byl účel splněn a já jsem o to víc rád. 5 hvězdiček tentokrát věnuji všem dětem a lidem, kteří neví, co je to internet, počítač, mobil, topení a jejich největším životním cílem je sehnat vodu, jídlo a přežít. (16.09.2009)