Krádeže a vlámania

Anthony Minghella filmovému světu chybí. Dveře dokořán se zprvu tváří jako další Na dotek, ale v průběhu se mění do více sociálně dramatického pojetí. Podivnost mezivztahového chování je ale u hlavních hrdinů podobná, obzvlášť pak v samotném porovnání Jude Law vs. Jude Law. Právě to podivné chování, které však z hlediska motivace postav funguje bezchybně, dělá z filmu zajímavý zážitek a z Juda Lawa herce, na kterého se prostě pokaždé rád dívám. 7/10 (16.07.2016)

Will a Sandy jsou dva staří (teda jako že nejsou staří, ale znaj se dlouho) kamarádi, kteří spolu vlastní firmu, zabývající se architekturou. Jejich firma je několikrát vykradena partou zlodějíčků, ve které je i Miro, syn Sarajevské utečenkyně (uff, to je slovo). Willovi (Jude Law) dojde trpělivost, a sám si v noci hlídá svoji firmu, aby načapal zloděje přímo při činu a sledoval jej. Druhý den navštíví jeho matku Amiru (Juliette Binoche), která jej něčím zvláštním přitahuje. Jakmile ale Miro zjistí, že Will u nich byl, vše matce prozradí ... Filmu toho nelze moc vytknout, není zde žádný zásadní problém, ale jako celek mi to přišlo příliš plytké. Film není ani moc romantický, ani moc dramatický, ani moc akční ani žádný jiný - prostě takový nijaký. Jednotlivé postavy jsou sice docela fajn, ale jako by se jednotliví herci snažili moc nevyčnívat, takže i oni mizí v té šedi obyčejnosti. Jediný snad kdo stojí za zmíňku je "jugoslávka" Juliette Binoche... (17.09.2008)

Dveře dokořán jsou evropským psychologickým filmem, do něhož zběhly postavy z filmů amerických, tuze nepsychologických. Postavy vyjadřují se výhradně kostrbatými metaforami, postavy, jejichž jednání je podmíněno diváckým očekáváním, nikoliv logikou a hlavně postavy, které nemlčí v momentech, kdy by mlčet měli. Do sebe zakuklená zápletka je nadto vláčí od osudového střetnutí k nešťastné náhodě a zpět, nedá jim chvilku oddychu, dějovost staví před věrohodnost. Chyběly mi (čím překvapuji sám sebe) dlouhé bezeslovné scény, podepřené pěknou hudbou a silnými hereckými výkony. Dveře dokořán mají jenom tu hudbu, která je navíc využívána tak, že ji nejspíš vůbec nezaregistrujete. O špatný film nejde především zásluhou Anthonyho Minghelly – ten dobře zrežíroval to, co špatně napsal. 65% Zajímavé komentáře: novoten, castor, Damiel, Crawler-D (27.09.2010)

Pár mých oblíbených uživatelů nadělilo 5* s tak pozitivními komentáři, jakoby se právě dověděli o nastolení věčného světového míru nebo o odstranění hladu ve Třetím světě a univerzálním léku na rakovinu zároveň. Já budu podstatně střízlivější a neodpustím si nekompromisní odsudek. Pro mě jsou Dveře dokořán kýčem určeným pro festivalové publikum. Nedůvěryhodné chování, dialogy, co šustí papírem, prapodivné postavy typu prostitutky ztvárněné Verou Farmigou. Už v případě Anglického pacienta coby vlajkové lodi režijní tvorby Anthonyho Minghella jsem měl dost velký problém a teď jsem si jen potvrdil, že se s Minghellovým viděním světa a umělecké tvorby míjím. Jedna hvězdička je za Jude Law a Juliette Binoche, druhá za zbytek hereckého osazenstva. Za scénář a z něj vycházející dialogy ale musím zbylé hvězdičky tentokrát schovat pro někoho jiného. Výše jmenovaní herci jsou sympaťáci, ale při některých frázích, které jim vycházely z úst, jsem měl chuť je kopnout do držky tam, kde scénárista měli dojem, že budu jihnout a držet palce. Pochopitelně tenhle pocit mohl částečně zapříčinit i špatný překlad jinak kvalitního dabingu, jenže moje angličtina není tak dobrá, abych si snímek vychutnal v originále. Celkový dojem: 40 %. (18.11.2012)

Název by měl být spíš Zavřené okno než Dveře dokořán. Londýn, náhody, pozorování, Law, Binoche a Minghella spřádající jako pavouk sítě osudů a hrající hru na kočku a myš s divákem v malém filum ve velkém městě. ALE ten krkolomný twist na konci je totálně neuspokojivý a nevyrůstá z podhoubí, které Minghella celou předcházející stopáž krůček po krůčku pěstoval. I tak vás B and E nahlodá a položí otázky, které si odmítáte klást. Mrazivé, pravdivé a civilní intermezzo v životě jednoho architekta. A ta věta o metaforách? Ještěže v přítmí sálu nebylo vidět, jak se červenám. 70% (22.04.2007)