Jemné umění obrany

Pozapomenutý a kupodivu povedený snímek o problémech mládeže v dětském domově. Hlavní postavě Martině už bylo dávno osmnáct a přesluhuje. Její problémy s dospíváním dávají všem zabrat, hlavně řediteli ústavu, kterého výborně ztvárnil Ladislav Mrkvička. I on má své životní problémy. Spoustu let žije sám a bydlí v ústavu také. A proto má pro Martinu určitou slabost a pochopení a snaží se jí všemožně pomoc. Do toho se navíc motá nějaký filmový štáb a natáčí o mládeži dokument. Snímek je jakousi kritickou sondou své doby, která vlastně zůstala aktuální dodnes. Každý se v pubertě někdy opil, s někým randil, chodil na diskotéky a vůbec dělal lumpárny. A to vše se tu řeší. V domově když dosáhnou dospělosti, mají odejít do života, ale jen s několika stovkami na knížce, jako Martina. Ale co dál? Jana Krišicová ztvárnila Martinu opravdu přesvědčivě, jakoby to sama prožila. Je to film tématem skutečně k zamyšlení. (23.07.2014)

Podobných filmů z dětských domovů se u nás tenkrát točilo poměrně dost. Tohle pro změnu vypovídá o dospívání dětí a jejich odchodu do běžného života, který bývá pro většinu hodně těžký. Není se co divit , když mají pár stovek na knížce, pak se nemůžou divit , že končí v kriminálech. Práce v takovém domově není jen příjít a odejít v určenou dobu domů je to spíš poslání, nebot ty děti potřebují péči pořád. Kdo z nás se neopil či někde nerandil a pod, to samé zažívají i děti v tomhle filmu. Velice dobře se sem hodí L.Mrkvička jako ředitel, který má celkem trpělivost, ale umí se i našvat. Hlavní hrdinka je taky dobře vybraná, smutné je, že se nechá natáčet do dokumentu o tom jak se jí vede "dobře" po odchodu z děcáku, ale ve skutečnosti nic nemá ani nábytek. Další sonda do života opuštěných dětí. (20.01.2010)

Nebýt toho okatého moralizování mládeže tak by to nemuselo být tak špatné. Hllavní hrdinka je správná děcákem zocelená ranařka, která si pro upřímnost nechodí daleko. Tristní je utopení krásných melodií Jiřího F.Svobody, jeden smutný motiv se mi tam moc líbil, ale vždycky byl přebit kecáním či ho po pár sekundách utnuli :-( (27.06.2010)

Zajímavý a řekla bych i stále aktuální snímek z prostředí dětského domova. Můj blízký příbuzný jeden takový řediteloval, tak to z prázdninových návštěv znám. O děti je zde materiálně velmi dobře postaráno, ale když odcházejí do života nevědí jak vypadá kostka cukru, protože čaj i kakao dostávají k snídani už oslazené. Mají svůj vybavený pokoj, pěkné, personálem prané a udržované oblečení, televizi a další technické vybavení, bez něhož si neumí dnešní mládež život představit a najednou se musí postarat o sebe sami a začít od nuly. Tento snímek zůstává někde na povrchu a to je škoda. Je sice z jiné doby, ale podstata zůstává stejná. Martině to vyšlo, ale co ti ostatní? (12.06.2016)

Syndrom skupinové inteligence platí v tomto prostředí dvojnásob díky formování. Většina příběhů z děcáků je proto tristní a hloupá už ze své podstaty. Tento samozřejmě není výjimkou. Snad kromě Mrkvičky je většina postav navíc značně nesympatická, s hlavní hrdinkou v čele. Ne náhodou to byla jediná role. (31.12.2023)