Hausu

Groteskní pásmo těch nejméně očekávatelných vražedných doteků ze zásvětí mi připomnělo Nezvalovu Valerii a týden divů, a to ještě spíše Nezvalův román než Jasného milostně přeestetizovanou filmovou adaptaci. V japonském prostředí vidomý umělec-básník neparafrázuje černý román, ale banální „vyvražďovačku“. Pozdně secesní imaginaci venkova či maloměsta hlubinně zauzlovaného v zapírané pohlavnosti, v zamlčovaném stárnutí a frustracích, zde nahrazuje poněkud hitchcockovský dům nad městem, který se v animistické japonské interpretaci proměňuje v bytost o mnoha ústech. A ta tisknou věru nepředvídatelně... (06.10.2019)

Šílená parodie na horrory plná filmařských vtípků, narážek a neúnavně valících se vizuálně propracovaných kompozic. Přes rychlý rozjezd filmu nedojde ke stagnaci, nápadů je celou dobu dostatek a nenastala jediná chvíle, kdy by mě napadlo alespoň uvažovat, jestli se náhodou nenudím. Poťouchlá, ale fungující (pouze v kombinaci s filmem;) hudba, zábavné obrazové koláže, radikální střihy spolehlivě udržující divákovu pozornost, vhodně zvolené představitelky hlavních rolí, několik skvěle ujetých nápadů (melouny...;)). Nic pro mrzouty, ale s dostatkem nadsázky výborná zábava! (06.12.2008)

tak tohle 100% nenatočil nikdo normální. Máme tu 1000 barev, létající hlavu, hudební číslo, divnej střih a pár divnejch hrátek. Tenhle film je strašná ujetina a já totálně nevěděl co se děje. Příběh jsem prostě nepochopil a ani se nesnažil, protože to co se děje ve filmu je prostě tolik že jsem na to neměl čas. Velmi chválím tím jak si režisér vehrál s barvama, které byly dokonalé a plno scén tím zlepšily. Bohužel jsem čekal mysteriozní duchařský horor a toho se mi nedostalo. (01.09.2012)

Blbě se to popisuje slovama. Tohle je jeden z nejintenzivnějších filmových mindfucků, brainwashingů a WTF jaké jsem viděl. Totální art úlet, kde střih, ruchy, zvuky, efekty, herecké výkony, režie, hudba atd jsou úplně na hlavu a přitom se tváří úplně přirozeně a nenásilně. V 77. musely být v japanu v oběhu moc kvalitní drogy-jiné vysvětlení neexistuje... A povinně bych to pouštěl všem breptalům co breptají něco o tom, že Lynch je divný (nebo co). Plnou palbu tam mám nutkání vpálit ale z nějákého(blíže těžko určitelného)důvodu to neudělám.. (29.06.2013)

Hausu je už od počátečních scén velmi podivný film točící se okolo středoškolaček, co jedou na prázdniny k tetě jedné z nich, co bydlí v domě kdesi na kopci uprostřed ničeho. Nasvícením a barevností a všemi těmi malovanými plátny s výrazně barevnou oblohou a tak to má celé takovou snovou atmosféru a do toho všeho téměř nepřetržitě hrajou nějaké sedmdesátkové songy ať už japonské nebo zahraniční, jenže to není všechno. Ústřední parta kamarádek, ve které každá je něčím jasně charakterizovaná a k tomu podle té své charakteristiky má i přezdívku, na cestě do domu i přímo v domě pořád vytváří tak trochu vtipné situace, jenže zadaří se to jen tehdy pokud je to zakončeno něčím bizarním a bizarnosti jsou tou hlavní náplní tohoto filmu. Využívá se tu různých animací a prolínání obrazu k vytvoření všemožných blbin, co by člověka normálně nenapadly a celé je to takové pohádkové, až na to že je to pohádka s uťatýma končetinama a podobnýma věcma. Problém Hausu a důvod proč je to docela natáhlá nuda je ten, že všechny ty vtipné situace a bizarní události se hrozně opakují, což ve spojení s vcelku banálním příběhem je skoro zoufalé a to zvlášť ke konci, kde už si člověk říká, že by mohl být konec a najednou se přistihne že si to říká už u třetí scény v řadě. Hausu sice přináší zajímavé nápady, bizarní nápady, pohádkovou stylizaci a pěknou chlupatou kočku, ale to neustálé opakování se tomu strašně škodí a je to prostě nuda a taky cpaní ucajdaných sedmdesátkových songů do všech scén ve filmu taky zrovna výhra není. Chtěla jsem dát ***, ale prostě zklamalo mě to. (11.11.2010)