Noroi

Ty Japonci vážně potěší a občas ještě dost překvapí. Už se skoro stává tradicí, že moderní horror, který mě dokáže vyděsit, zpravidla pochází z Asie. Spousta lidí to asi určitě bude přirovnávat k Blair Witch, ale aby bylo jasno – takhle měla Blair Witch působit, měla, jenže, dobře čistě subjektivně na mně, nepůsobila ani za mák a tomuhle nesahá ani po kolena. Ale Noroi mě rozválcovalo. Skvělá atmosféra, jsem rád, že jsem si to nepouštěl na noční. To bych se asi pokakal. Také je to první film co jsem viděl, kde tzv. hand cam styl snímání (a že ho zrovna nemusím) má své opodstatnění a kde byl uveden v dokonalost. V Noroi vůbec nepůsobí jako rušivý element, naopak, na budování atmosféry se podílí obrovskou měrou. Příběh a zápletka sice „typicky“ asijská, ale ten civilní způsob vyprávění, žádná triková a digitální onanie, tomu dodávají opravdu mrazivou atmosféru. Vyzdvihnout musím ještě hudbu, která v naprostém duchu minimalismu Johna Carpentera válcuje a děsí jako prase. Brrr, ještě teď mám husí kůži. (07.09.2011)

Škoda, že to nejlepší přijde až po titulkách :-((( ..... Není to vyložený propadák, ale jsem zklamaný, protože sem čekal víc. Především víc hrůzy a napětí mi scházelo. Je to podle mě zbytečně dlouhý a příběhově neucelený. Taky zjišťuju, že mě čím dál víc začíná vadit roztřesená kamera a její manipulace, která je mnohdy k smíchu. (viz. spadne kamera a vždy se otočí tím správným směrem, aby bylo vše podstatné vidět...nebo...chlapovi umírá manželka a on radši dojde pro kameru, než aby jí pomohl). No ale nechme kritiky. Pro fanoušky asijských hororů asi povinnost, fanouškům hororů obecně bych Noroi asi spíš nedoporučoval. I když konec je pětihvězdičkový, to nepopírám. 55% (31.10.2011)

Noroi je určitě jedním z nejlepších asijských hororů, které jsem zatím viděl. Příběh zajímavý, provedení účinné. Posledních asi 20 minut je tak odporně děsivých a strašidelných, až mi z toho fakt přebíhal mráz po zádech. Sice se nemůžu zbavit pocitu, že příběh nebyl úplně dokonale vysvětlen a že množství znepokojujících detailů bylo ve filmu značně prvoplánově, bez nějakých podepřených souvislostí... - ale když to tak funguje, tak proč ne. Lesní scénu s embryi bych si zařadil do osobního žebříčku nejděsivějších hororových momentů, kdybych si byl nějaký vedl. PS: bacha na holuby. Horror movie of the year (10.07.2009)

Námět je skvělý a polodokumentární styl mám rád, ale radši bych tenhle film viděl jako předělávku u Amíku. Tohle asijské provedení mi přišlo celkem směšné a nudné, dost často jsem se smál, a když se u hororu smějete je něco špatně ,-) Hlavně ten pan Hori v té "dost cool" alobalové bundě mi přišel dost směšný, ale slušelo mu to :) Musím ale hvězdičku přidat za posledních pět minut, to jsem si opravdu kousal nehty i na nohou. (28.11.2009)

Kombinace dokumentárního hororu s duchařským subžánrem nezní špatně. Obzvlášt v japonském provedení. Faktem ovšem zůstává, že režisér Koji Shiraishi klade důraz na umělé vyvolání autenticity, což je v polodokumentárním hororu pozitivní, ale už to není tolik efektivní, pokud to klade na diváka falešnými tv pořady, několikrát se opakující zprávou, že hlavní hrdina skutečně zmizel a podobnými věcmi. Kdyby Noroi vznikl před Záhadou BlairWitch, nejspíš bych se z toho posadil na zadek, takhle se jen škodolibě usmívám, ačkoliv přiznávám, že v pár momentech měl japonský film opravdu slušnou atmosféru. Navíc velkou neznámou mi je postava Horiho, jehož chování a především závěr filmu mi trochu unikl. Chápu, že v duchařském subžánru s mysteriozními prvky nemusí být divákovi vše jasné, ani to neočekávám, ale zrovna závěr filmu byl dost zásadní moment. Přesto je to lepší, než série Paranormal activity nebo spousta jiných pokusů o spojení duchařiny s blair witch konceptem, což zde relativně funguje, ale působí to spíš vtipně a nadsázku podobnou té z Lovců trollů jsem ve filmu také nezaregistroval. Mírný nadprůměr. (07.01.2012)