Černé muzeum (S04E06)

Jedna z nejlepších povídek žánru (filosofická scifi, spec-fiction), které jsem zatím měla tu čest překládat, byla rozhodně světově oceněná Ledová nevěsta od Willa McIntoshe (publikováno v XB-1) a tohle téma je v ní rozpracované do strhujícího a doslova mrazivého příběhu. Díky Black Mirror (zdaleka nejen) za tak výtečný tribute tomuhle nápadu! *~ (14.08.2018)

Spoilery! Nemálo mě vyděsilo, že tato epizoda tak trošku smrdí rozlučkovým dojmem. Já bych rád viděl ještě alespoň dvojnásobek současného počtu sérií, takže ať milí tvůrcové na nějaké ukončování laskavě zapomenou. Tentokrát se jedná a jakousi koláž tří příběhů, které se hezky protínají. Nápad s muzeem, kdesi v poušti, které nabízí mnoho předmětů z předcházejících dílů je určitě zajímavý a otevíral obrovský potenciál. Ve srovnání s dalšími díly je tento mnohem více vtipný a odlehčený. První dva příběhy byly hodně kvalitní. Ten třetí, kde se vše vlastně spojilo mě už příliš nezajímal a upečená opička ve mne žádný dojem nezanechala. Lepší tři kousky. (27.05.2018)

Tak tohle měl být jednoznačně poslední díl celého seriálu. Tolik nostalgicky povědomých artefaktů z předešlých dílů... až srdíčko zaplesalo. V tomto triptychu mě nejvíce zaujal příběh Jacka a Carrie. Klidně z něj mohli udělat samostatnou kapitolu (černá sousedka přišpendlí plyšovou opičku ke zdi a vyhrožuje jí: Poslyš, ty mrcho! Hahaha). Opět super jízda. (05.12.2019)

Tři příběhy v jednom, aneb antologie v rámci antologie. Kurátor v muzeu kriminálních kuriozit (vystavené předměty jsou pomrknutím na některé předchozí epizody) provádí osamělou návštěvnici a vypráví příběhy spjaté s vystavenými předměty. Žánrový velemix, který kombinuje horor, komedii, smutné drama, revenge film, grotesku, romanťárnu a já nevím co ještě. Jako nebudu lhát, úplně soudržný dojem jsem z toho neměl. Jednotlivé příběhy jsou nicméně dobré, všechny drží nad vodou zajímavý nápad. Boužel je imho taky všechny spojuje to, že by byly ještě lepší, kdyby každému z nich byla vyhrazena plocha samostatné epizody. Takhle je to takové hrc prc, s postavami se nedá pořádně seznámit, což zabraňuje možnosti skutečného diváckého prožitku těch smutných / děsivých osudů. A minimálně při prvním a druhém příběhu mě ten odlehčený voiceover vypravěče vyloženě vytrhával z děje. (29.12.2017)

Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví. (07.03.2018)