Pád střemhlav (S03E01)

Na to, jaké hrozné světy a technologie už v Black Mirror byly, tak tohle mi zatím připadalo ze všeho nejhorší. Noční můra každého, kdo nemá rád neupřímnost a přetvářku. Když si to jen představím, tak je mi strašně nepříjemně. Ale jako varování před takovým hodnocením lidí je to skvělé, zvláště když si uvědomíte, že něco velmi podobného zavedla nedlouho po uvedení tohoto dílu Čína, jen tam se nehodnotí lidé navzájem, ale hodnotí vás totalitní stát. Při takovém uvědomění teprve můžete docenit, že žijeme v demokratické společnosti se všemi jejími neduhy, protože může být daleko hůře... (10.04.2022)

Totální horor, který se může měřit s tím nejděsivějším, co kdy bylo natočeno, kombinovaný s černou komedií? Proč ne. Je to dokonale ošklivá vize budoucnosti, od které jsme možná jen malý krůček. A možná ji už žijeme. Tak, či tak, Bryce Dallas Howard je ve spolehlivé režii Joa Wrighta naprosto úžasná. (29.04.2020)

Honba za lajky a oblíbeností, která vede k faleši, předstírání a vlastně i ke stresu. Black Mirror jde jako tradičně o temný krok dál a vytvořilo společnost, kdy lidé získávají společenský status a výhody na základě své oblíbenosti. Bryce je jako tradičně výborná - věříte jí každou předstíranou šťastnou i všechny ostatní emoce. Katarzní konec já beru jako happy end, kde se naše hrdinka zbavila té obrovské zátěže věčně nalepeného šťastného falešného úsměvu. (25.01.2017)

Vedle Fifteen Million Merits má nejoblíbenější epizoda Černého zrcadla. Jednak kvůli nosnému námětu - dobrovolnému uživatelskému hodnocení skrze sociální média a závislosti na něm ale také sekundárnímu jevu a fenoménu dnešní doby, o kterém píše třeba Byung-Chul Han. Ten představuje důraz na bezbřehou nekonečnou pozitivitu, vynucovaný zejména v korporátním světě, kdy se prostředí, v němž se člověk pohybuje, stává karikaturou lidského světa a připomíná spíš Lego příběh. V momentě, kdy vše potlačované silou vyhřezne ven, se daná osoba stává persona non grata. (07.12.2021)

Tak tomuhle říkám quality TV! Jeden hodinový díl seriálu a svou dotažeností strčí do kapsy celý Volný pád s Michaelem Douglasem. Tam šlo pouze o to, že jistý muž nevydrží tlak současného světa a pomátne se. Tady se ale v rámci stejného tématu myšlenky rozbíhají na všechny strany. Dnešní svět je postavený na hodnocení - od této databáze (ano, i mně bylo trochu stydno, když jsem tento díl hodnotil) - ,,hele, šel bych večer do kina, ale na čsfd je to modrý.." - přes servery na hodnocení doktorů, učitelů, lajky na Facebooku... Přitom se samozřejmě okrádáme o svébytnost, stíráme rozdíly a odlišnosti, což je na tomhle světě to zajímavé. Film, na který jsme kvůli modrému hodnocení nešli, je třeba zrovna ten, který by nás osudově zasáhl. Přísný a podivínský učitel, kterému bychom dali špatné hodnocení, nám nakonec dal do života nejvíc. Je to snaha o dokonalý svět, kde se všichni usmívají, v obchodech jsou jen krásně červená jablka a v metru to voní. Dokud Lacie slzy předstírá, sbírá pozitivní hodnocení, když je její dojetí na konci opravdové, klesá hodnocení na dno. Jak praví Lynch: ,,It is all an illusion!" Ačkoli tu není žádné násilí ani krev, jen samí milí a usměvaví lidé, je to jeden z nejděsivějších dílů vůbec. A možná, že dokonce jeden z těch nejle... Ne, Cimře, nehodnoť. Každý ať si udělá názor sám. (06.11.2017)