Patnáct milionů meritů (S01E02)

Podle mého nejpovedenější a nejkomplexnější díl seriálu, ukazující naprosto přesně, na co je lidská bytost v dnešní západní společnosti regulována. Máme zde iluzivní statky, předměty štěstí, které nejsou už ani hmatatelné a nemají se skutečností cokoliv společného. Sociální sítě jako facebook a instagram se stávají opiátem naší každodenní existence. Naplňují jedinou opravdovou potřebu dneška a to být viděn na obrazovce, abychom si vůbec ještě připadali reální ve skutečnosti. Náš život je řízen vytvářením našeho obrazu ve virtuálním světě, stáváme se dobrovolně kódem o jedničkách a nulách. A pro udržení naší duševní neaktivity je k dispozici další skvělý cíl - nejvyšší ideál lidství, který obecně vzato dnes sestává především z kariérního růstu a seberealizace (ostré lokty jsou samozřejmě podstatnější, než ohledy na druhé a stávají se jakýmsi morálním postulátem číslo jedna). A aby to bylo ještě lepší, seberealizace a kariérní růst se nám navíc předkládají s pouhým dvojím možným cílem – ve vydělání velkého množství peněz a v rozšíření vlastní proslulosti. Jednou větou, dnes je nejvyšším cílem většiny lidí stát se hvězdou. Jenže status celebrity již ve své podstatě znamená vlastně jen další formu otroctví - většina jedinců s podobnou touhou si neuvědomuje, že se spíš než nesmrtelnou ikonou stanou cvičenou opičkou v rukou producentů a jiných mocipánů. A že po jepičím životě hvězdičky nejspíš stejně skončí na smetišti dějin. Již se nechceme stávat vlivnými, abychom svět a druhé změnili. Nechceme být mocnými pro ideál. Naším ideálem je být vlivný, být mocný – a už vůbec jakoby nezáleželo na způsobu, jakým se k moci dostaneme. Sláva už není vedlejším produktem umění – umění je regulováno na vedlejší produkt slávy. Lidé jako Tarkovskij nebo Brando, kteří milovali tvorbu, ale nenáviděli "hvězdnost" jsou již anachronismem. Avšak tu největší devízu Patnácti milionů meritů vidím v prozíravém upozornění na nejzrádnější aspekt dnešního kulturně-ideologického „náboženství“. Jedna z nejhorších věcí, co se v posledních letech v kultuře děje, je zavedení momentu revolty jako nedílné součásti toho, co je IN. A tak i ikony, které ze své podstaty podvracely pop-kulturní průmysl, jsou vyvěšeny v pokojích náctiletých teenagerů hned vedle popových superstar. Kurt Cobain zoufale dlí vedle rozesmáté Katy Perry, podobizna Johnnyho Rottena se houpe na tašce zhýčkané slečny z bohaté rodiny, která pojídá v tramvaji hamburger z Macdonaldu a stěžuje si na zápach z bezdomovce, který dlí v její blízkosti, etc. Jak potom chcete současný kulturní stav změnit, když už ani vzpoura není ničím víc, než pouhou pózou? (03.11.2017)

Pokud se na epizodu dívám jako na celek, určitě mi přišla slabší než první díl. Prvních čtyřicet minut jsem se vyloženě nudila, zápletka skoro žádná, a co se týče talentových soutěží, tak ty vysloveně nenávidím ... Pokud ale diváka zajímá hlubší kontext a výsledná pointa, Fifteen Million Merits je daleko lepší než The National Anthem. Nakonec jsem se ale rozhodla, že dám tomuto dílu o hvězdičku méň, a to hlavně kvůli tomu strašně pomalému tempu. První měla lepší atmosféru, druhá ale naopak pointu ... I když uznávám, že ve mě oba díly zanechaly stejně silné emoce. (03.08.2019)

35748. díl Ulice, 29745. díl Ordinace, 36. sezona Superstar, 29. sezona Česko hledá něco, reklama na každém kroku. Líbí se Vám takový náhled do budoucnosti? Tak šup, pusťte si druhý díl Black Mirror s názvem Fifteen Million Merits. Při jeho sledování se budete cítit jako v ráji. Chybí tomu už jenom Krimi zprávy a Soudkyně Brambora - Lambora - ne, Barbara je správně.. Nápad vynikající, provedení slušné, ale na hodinu to vážně není. Takový hezky vztyčený prostředník všem TV stanicím typu Nova, Prima a Barrandov za jejich stupidní pořady určené pro zombie. Ani bych se nedivil, kdyby to takhle za chvíli vypadalo v Číně, kde Velký bratr nikdy nespí. Dal by za 3*, ale je to tak trefné, že zvedám na 4*. Fuj. (31.08.2022)

Fifteen Million Merits dělá to samé, co Orwell v knize 1984, akorát místo totalitního státu epizoda zkoumá bezvýchodnost, hodnotovou prázdnotu a antiindividualismus masového zábavního průmyslu. Díl ukazuje kontrast "šedivé" reality a překypujícího virtuálního světa, jedince a společnosti, kreativity a stádní poslušnosti. Velice trefná je kritika talentových soutěží, v nichž často vítězí sexualizace a extravagantnost nad skutečným talentem. (03.01.2020)

Je pre mňa pomerne desivé predstaviť si, žeby sa niečo takéto mohlo stať skutočnosťou. Možno je práve pre nepravdepodobnosť toho, že by sa niečo podobné mohlo stať táto časť trochu pritiahnutá za vlasy no mňa zaujala rozhodne viac ako tá prvá. Taktiež si myslím, že by sa aj z tejto časti dalo na konci vyťažiť o niečo viac ale dá sa uspokojiť aj s niečim takýmto. (30.04.2019)