Johnny si vzal pušku

Můj komentář bude asi zkreslený knihou, kterou jsem dočetla ten samý den, kdy jsem zhlédla film. Kdybych měla hodnotit sílu příběhu, pět hvězdiček by nestačilo. Z obyčejného kluka se následkem úrazu stává myslící torzo promítající si svůj předchozí život. Pomalu chápe, že již nikdy nebude slyšet nic víc než dávné zvuky minulosti, neuvidí svou milou, nedotkne se jí.... Neví ani, zda je ve své rodné zemi, zda jeho blízcí vědí, co se s ním stalo. Nejsilnější scénou (kromě závěrečné) pro mě byla ta, kdy postarší sestra, která by mohla být hrdinovou matkou, otevře okno a na ležící torzo dopadnou paprsky slunce. A on je zase na chvíli doma a šťastný. Brečela jsem a moc. Ten film snad musí zasáhnout i cynika. P.S. Formě nemám co vytknout, kniha je kniha, ale film se povedl moc dobře. Funguje stejně, i když z vnějšího světa víme víc a z hrdinova nitra o trochu méně. Doporučuji (09.03.2008)

Malý Johnny říká svému otci, že bude vyjímečný. Jeho otec mu odpovídá: "jasně, že budeš. Přineseš světu demokracii!". Johnny se nechápavě ptá: "Co je to demokracie?", aby mu otec vzápětí odpověděl: "Nikdy mi to nebylo jasné... Má to něco společného se zabíjením lidí, o to se musí postarat ti mladí, kteří se zabijí navzájem." Zmatený Johnny se ptá dál: "staří ti se už nezabíjejí?". "Ti musí chránit majetek a domy," dostává se mu odpovědi. "A mladí to nemohou dělat?," pokračuje ve vodopádu otázek syn. Otec na to: "mladí nemají zkušenosti ani majetek. To je to proč odcházejí do války." Johnny: "Až přijde můj čas, budeš chtít taky abych šel?". Otec: "pro demokracii, by dal každý otec i svého jediného syna." Johnny: "Já ne." Johnny got his gun je velmi sugestivní, podmanivý a emočně vypjatý. Ač Johnny "připoutaný" na nemocniční lůžka křičí sebevíc, nikdo ho neslyší, netuší, zda spí či bdí, až jednoho dne procitne... Snímek nabízí i odvrácený pohled na demokracii, který se asi mnoho lidem líbit nebude, pohled obyčejného člověka, žijící uvnitř demokracie, člověka, který když má definovat demokracii necituje jiné, ale snaží se na základě vlastní zkušenosti dospět k odpovědi. Tento pohled ukazuje v jakých aspektech se demokracie překrývá i s tou nejzrůdnější totalitní válečnou propagandou, když náborář do armády hovoří o poslední válce, posledním bitvě a následném věčném míru, svobodě, lásce, štěstí... Když se díváme na válku a její následky Johnyhho očima, vidíme že válka je zrůdná sama o sobě, antihumánní již z principu a žádný vyšší cíl jí nikdy nemůže ospravedlnit. To vše navzdory tomu, že Johnny bojoval na té "správné" straně. (16.11.2009)

Asi těžko byste hledali film, který dokáže lépe poukázat na hrůznost války, přestože neobsahuje jedinou bitevní scénu. Tempo je sice rozvláčné, ale to nejspíš hlavně z toho důvodu, že si na režisérskou židli sedl sám autor knihy, která je především o pocitech. Z toho vyplívá, že i film je složen z velké části ze vzpomínek a snových sekvencí. Představa, že bych se ocitl na nemocničním lůžku bez nohou, bez rukou, bez velké části obličje (a tudíž slepý, němý a hluchý)...raději na to nemyslet. (15.01.2011)

Dnes v noci se mi ten příběh usídlil v hlavě a nemohla jsem ho z ní dostat. Nejlepší protiválečný příběh. A já jsem si nemohla vzpomenout na název knihy a jméno spisovatele, i když jsem věděla, že autor knihy byl také režisérem filmu. Takže jsem vstala a googlila jsem. Byla jsem na sebe pěkně naštvaná, že mi něco takového vypadlo z hlavy. Film jsem viděla před mnoha lety, knihu jsem četla ještě dřív. Kniha by byla na pět hvězdiček. Ta bezmoc a to zoufalství mladého muže, který se probouzí v nemocnici a postupně zjišťuje, že je slepý, hluchý, němý, bez rukou, bez nohou...A někde na něho čeká jeho dívka a jeho rodina. Dalton Trumbo se inspiroval novinovou zprávou o případu majora, který byl ukrýván v tomto stavu v  nemocnici několik let. Hrozné. Komunikoval s okolím tak, že vyťukával morseovku hlavou do polštáře. Když jsem četla svým puberťákům ve škole ukázky z knihy, nikdo ani nedýchal. A to jsem vybírala opatrně, aby neutrpěli šok. (12.12.2023)

Vřítil jsem se na film prost všech informací, stačilo mi, že se geniální Trumbo rozhodl film sám zrežírovat. Tušil jsem tedy osobitou vizi a dočkal jsem se. Možná je pravda, že mohl své dítko více prostříhat. Na druhou stranu tím by divák přišel o podobný pocit, který musel stonásobné víc pociťovat hlavní hrdina. (26.02.2020)