Kuchynské dôvernosti

Jelikož mám k vaření blízko asi jako Michael Jackson k Moonwalku, nemohl jsem si nechat tento seroš uniknout. A musím říct, že mě mile překvapil. Navíc mi konečně Bradley Cooper dokázal, že umí hrát. Nejenže tady hláškuje jak Polívka v Dědictví, ale má tady styl a je ůplně v pohodě. Dále mě potěšilo, že zde hraje John Cho (to je ten ze Zahulíme, Uvidíme kdyby někdo náhodou nevěděl) a luxusní blondýnka Jaime King, se kterou kdybych pracoval, neoddechla by si ani o pauze :D. Škoda že to má jen 13 dílů, nebylo by na škodu udělat pokračování. 100%. (04.12.2011)

Zas raz nerozumiem nejakému hodnoteniu niečoho...pre mňa je jednoducho tento sitcom vcelku blamáž. Áno, miestami som sa zasmial, ale ak tomuto dával požehnanie Anthony Bourdain tak budem musieť prehodnotiť môj názor na neho. Už úvodné titulky prezrádzajú, že tu nebude všetko v poriadku. Ehh..ale vlastne nechce sa mi tu rozpisovať takže asi len tak, že je to taký prvoplánový útok na receptory smiechu, postavy sú obyčajné, teatrálne a to, že by z nich mal byť niekto posádkou mise en place je nanajvýš smiešne a neuveriteľné. Sakum prásk taký slabý vývar v staničnom vyžieraku... (30.10.2012)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)

Děkuji televizi Prima cool. O víkendu nám naservírovala třináctichodové dopolední menu bez jediného zádrhelu. Ochutnával jsem, povaloval na jazyku, velice pomalu polykal, konzumoval, vychutnával, labužnicky se uculoval a královsky se bavil. Ano, není to nic světoborného. Každý díl má hodně podobnou zápletku, ale to špičkování a skvělé výkony všech zúčastněných nechávají na tu jednotvárnost zapomenout. PS: Z toho jídla jsem slintal ještě večer. (05.12.2011)

Zákulisí kuchyně vyhlášené nóbl restaurace v čele se sebestředným šéfkuchařem s talentem od pána Boha. Téma jako málo jiných na poli středoproudých sitcomů. Ve výsledku tedy zůstává rozum stát, proč je tato nosná a vděčná část specifického světa sama pro sebe tak ignorována (a přitom, když už se z toho těží, tak jsou z toho nejpamátnější momenty seriálu) a drtivá většina humoru je založená na prostém americkém „prcacím“ vztahovém (ne)humoru a mudrování o životě s mravokárným ponaučením na závěr každé epizody. Ve své podstatě je to nemlich to samé co HIMYM. Akorát místo bytu/kavárny se to odehrává v kuchyni, ale stejně tak to mohlo být v kancelářích účetní firmy či v kanálech mezi bezdomovci; nic moc by to nezměnilo. Mrhání námětem i obsazením, protože oboje je tuctového a stokrát viděného nehodno. (08.04.2013)