Obsahy(1)
Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása. (wikipedia.org) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (237)
959. hodnocený film: Zdeněk Svěrák coby chytrolín, který všem radí s rýmy a jak na dědu Vševěda byl skvělý a vtipný jako vždy. Ale Miloň Čepelka ve dvojroli, kdy ztvárnil prince Drsoně ("a sakra") a prince Jasoně, no to prostě nemá obdoby. Výborná záležitost, kterou snad musí ocenit každý divák, který má rozum. S takovým citem, jakým jsou tyto hry psány, se setkávám pouze u autorské skupiny kolem Járy Cimrmana. Nemohu si pomoci, ale dalších 5* pro českého velikána Járu da Cimrmana. Mohu jen doporučit. 5* ()
Zatím jsem se nezačal pilně učit cizím jazykům, takže zrak mi stále slouží, tudíž jsem mohl vidět tuto geniální pohádku, která u dětí propadla. Společně se Záskokem patří toto legendární dobrodružství dvojčat Jasoně a Drsoně mezi moje nejoblíbenější Cimrmany, byť konkurence je velká jak Obr Koloděj. Na rozdíl od mého komentáře je tato hra vtipná od začátku do konce a divák se baví, až radostí podupává jako králík. Pokud chcete s Cimrmany začít, doporučím vám začít s tímhle kouskem, protože je dle mého nejživější a pro neznalého začátečníka nejlépe stravitelná hra. ()
Když se podívám na hodnocení svých oblíbených uživatelů, připomínají mi krásně utkaný červený koberec se vzorkou pěti hvězdiček po téměř celé šířce, pouze ve dvou řádcích s nepatrnou ztrátou jedné hvězdy. Proč ne, ale když mám ohodnotit tento kousek za sebe, spíše než něco jedinečného jsem viděl prostě milou jednohubku s poměrně sympatickým experimentem výhradně mužské konverzační / jevištní komediální variace na českou pohádku. Úvodní 20-timinutovou přednášku jsem nějak bez zaujetí přečkal, abych se pak u průpovídek mohl nejednou dobře pobavit. Dlouhý, široký a krátkozraký mají v sobě několik výtečných scén (např. Čepelkův úvodní dlouhý „sakra“ monolog v lese nebo píseň po návštěvě Vševěda), i ve zbylých částech přináší fajn humor, ale i navzdory kratší stopáži mi občas přišla tato hříčka natáhlá a pokud pominu ten netradiční pohádkový žánr, tak oproti jiným cimrmanovským hrám (z nichž některé mě v minulosti opravdu nadchly, např. Dobytí severního pólu) také někdy méně výrazná i méně propracovaná. [60%] ()
Společně s Vraždou v salonním coupé Českým nebem a Zaskokem patří Dlouhý Široký a Krátkozraký k vrcholům Cimrmanovy tvorby. Nemám jedinou výtku i po stopadesátém zhlédnutí je to stále ono. P.S. Hru jsem měl možnost vidět naživo a i na to že herci mají svůj věk hráli jako o život. Pan Penc je mimochodem IMHO lepšíí král než Hraběta. ()
Tak opět naprosto bezchybná záležitost. Jára Cimrman byl očividně renesanční člověk, protože také v kategorii pohádka nemá konkurenci. Z dětství jsem si pamatovala pouze proměnu Zlatovlásky v ženu, ale hra je nabitá skvělými scénami od začátku do konce. Nejvíce se mi líbí návštěva u Děda Vševěda, která je opravdu dotažená k úplné dokonalosti. Pro mě, vedle Záskoku, zatím nejlepší hra! ()
Galéria (8)
Zaujímavosti (15)
- Ladislav Smoljak v rozhovoru prozradil, že prvotní inspirací k pohádce byla touha vidět Miloně Čepelku v růžovém princovském kostýmu. (gjjm)
- Hlas obra Koloděje patří Zdeňku Svěrákovi. (mnaucz)
- Sklerotický, ješitný, samolibý Děd Vševěd byl jasným podobenstvím s některými mocnými té doby, ale cenzurou zůstal neodhalen a tudíž překvapivě nezakázán. (sator)
Reklama