Slepá bestie

Rafinovaná lehce erotická hříčka, která se první hodinu docela drží pomyslných žánrových pravidel a je zajímavé sledovat psychologický vývoj postav (jsou jen tři - modelka, matka a slepej sochař). Poslední dvacetiminutovka ovšem nabere docela jiný směr a všem dá jasně najevo, že tady jsme v japonsku a to je pro všechny perverzní choutky země zaslíbená. Je štěstí, že hlavní herečka je velmi atraktivní slečna, jinak by ten film byl nekoukatelný. A je fakt paradox, že postavy jsou díky slepotě posedlé hmatem a přitom je celý film vizuálně velmi zajímavý a slečna snímána skutečně esteticky. (12.05.2010)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT NÁZNAKY SPOILERU. Michio je amatérský sochař, který má sen stvořit své vrcholné umělecké dílo, a proto unese úspěšnou fotomodelku Aki do svého velice bizarního ateliéru, aby mu stála modelem. I když spáchá zločin únosu, v podstatě to myslí dobře. Je to takový ňouma a balík. Žije jen se svou matkou, která velice nerada vidí, jak se čím dál tím více sbližuje s Aki. Aki s Michiem totiž mistrně koketuje a flirtuje, tak aby ho obloudila a dostala se na svobodu. Při jednom nepodařeném pokusu o útěk je však smrtelně zraněna michiova matka a Michio Aki zavře ve svém temném ateliéru a nemilosrdně ji znásilní. Přesto nebo možná proto se Aki, která postupně přichází v temnotě ateliéru o zrak, do Michia zamiluje a celý film spěje k velice šokujícímu, ale docela čekanému závěru, kdy je požitkářská láska obou mladých lidí ultimátně naplněna. Je sice pravda, že závěrečný šokový efekt je poplatný své době, ale věřím, že v roce 1969 to musel být pro diváka nepěkný zážitek. Je zvláštní, že jsem se ani chvilku nenudil, i když ve filmu hráli jen tři herci a odehrával se v podstatě (až na začátek) jen ve dvou místnostech. (27.03.2006)

Zatím asi nejexperimentálnější Masumura, jakého jsem měl možnost vidět. První, delší část filmu, je zajímavá z psychologického hlediska (vztah Michia k matce v kontrastu s jeho vztahem k Aki, Akiiny pokusy obtočit si Michia kolem prstu a poštvat jej proti matce, zajímavé je ostatně i téma hmatu a slepoty), druhá část, řekněme necelá závěrečná třetina, jde spíše do extrému a prozkoumává podstatu a hranice masochismu, jen aby na závěr předvedla, jak končí překročení hranic mezi sebezáchovností a touhou po prožitku. Vzhledem k tomu, že k podobným žánrům ani tématům neinklinuji, jsou ode mě silné *** skvělou vizitkou... (08.08.2009)

Blind Beast je ťažko objektívne hodnotiteľným výplodom japonskej kinematografie, v ktorej o podobné počiny nie je núdza. Každopádne ide o odvážnu, dejovo prekvapivú a svojim spôsobom aj novátorskú snímku s nečakaným a ťažko pochopiteľným sadomasochistickým finále, ktorá je ale pre väčšinu divákov asi ťažšie stráviteľným sústom a niekomu môže prísť aj nudná (ako miestami mne). Pre milovníkov raritných a pokleslých filmov by však Slepá Môjû mohlo byť tou správnou voľbou. (27.05.2010)

Pokleslý žáner erotického thrilleru/hororu, v ktorého centre pozornosti trvalo zostáva obdivovaná a idealizovaná krása ženského tela (v našich končinách v kombinácii s detektívnou zápletkou zastúpený vo forme gialla, v Japonsku naopak v špecificky zvrhlom j-exploitation) dostáva v rukách Jasuza Masamuru kontúry komornej tragédie až antického nádychu. Stredobodom príbehu, odohrávajúceho sa v pomyselných troch aktoch (expozícia, zoznámenie s postavami a položenie základných kameňov rozprávania, ďalej vonkajšia premena hrdinky a v závere absolútne prevrátenie vzájomných relácií) je vzťahový trojuholník medzi modelkou, slepým umelcom a jeho matkou. Zrejme sa nevyhnem zrovnaniu s klasickým Peeping Tom Michaela Powella, s ktorým Blind Beast zdieľa umelca so skrytými psychopatickými sklonmi, ktorý pretvára svoje vízie ženského tela, ktorého taje sú mu odoprené, do formy vizuálneho umenia (v tomto prípade sochárstva). Jeho vzťah k ženám ako neznámemu územiu sa stáva priestorom pre vypustenie nahromadenej nenávisti a odporu k rodičom a svojmu údelu, ktoré pretavuje do umeleckej činnosti. S podporou vlastnej matky však táto forma sebarealizácie prekračuje spoločensky únosnú mieru a stáva sa hrozbou pre objekt záujmu - unesenú modelku. Filmu dominuje tradičná dramatická dejová výstavba, ktorá stupňuje vyššie povedané, pôsobivá vizuálna stránka (väčšina deja sa odohráva v temnom štúdiu plnom skulptúr partií ženského tela) a nespoľahlivý rozprávač, ktorým je samotná hrdinka. Tá totiž v priebehu razantne mení postoj nielen k únoscovi, ktorého si omotáva okolo prsta, ale aj jeho motívom a osudu. Film vrcholí v záverečnej 20-minútovke, ktorá je bizarne experimentálnym (celý film je pojatý ako žánrový experiment a bádanie na neznámom poli, ktorého metafora je zosobnená v konaní antagonistu) výbuchom perverzie a dokonalým zrkadlovo obráteným odrazom predchádzajúceho príbehu. Dôkaz, že traja herci, minimum natáčacích priestorov a na prvý pohľad jednoduchý a predvídateľný dej v tradičných mantineloch môžu v správnych rukách vytvoriť niečo nezvyčajné. Subjektívne mi chýbala snáď len väčšia miera násilia (resp. jej priamejšie a explicitnejšie zobrazenie, ktorému sa skvostná kamera vyhýba) 80% (22.08.2014)