Tvoje, moje a naše

Kopie "Krok za krokem" dovedená do extrému mě zprvu vyděsila, až jsem se za hlavu chytala. I když od začátku bylo jasné, jak to dopadne, nebylo to nakonec tak blbý. I slzičku jsem zatlačila a to jsem tvrďák. Myslím, že jako relaxační film na nedělní odpoledne, když trávíte výbroný oběd, je naprosto ideální!!! Prostě žádný krvák, žádné dráma :) (31.10.2008)

Trapnost nad trapnost. Trochu mě to mrzí. Sem-tam jsem se opravdu příjemně bavil, ale celkový dojem byl tak podprůměrný, že i 2** je moc. Absolutně nereálné situace, pitomé dialogy a stokrát kopírované klišé. K tomu nepříjemní herci, v rolích těch děcek určitě. Od půlky bylo jasné, jak to celé dopadne. Chjo. Škoda R. Russo i D. Quaida! (29.06.2010)

Škoda, že zůstalo jen u romantické, bohužel ale nijak originální a dost průhledné komedie. Ne, že by se na to nedalo dívat, to zase jó a se svojí drahou polovičkou to bylo určitě ještě lepší, ale některé "psí kousky" mi přišly hodně přitažené za vlasy, někdy trapné a někdy to vypadalo, že režisér už neví co by, tak tam střihnul zmatený nákup v obchoďáku. Aspoň, že se povedl casting. (20.04.2009)

Ať si říká, kdo chce, co chce, já jsem se příjemně bavila a rozhodně nelituju večera prosezeného u tohoto filmu. Příjemní herci (Dennis Quaid je v té uniformě pěkně sexy) a pohodová atmosféra si dokázali udržet po celou dobu trvání mojí pozornost, nasmála jsem se taky poměrně dost a pokud jde o to prase u stolu, berte to s rezervou, amerikáni jsou amerikáni:-D (25.04.2009)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)