Tvoje, moje a naše

Kopie "Krok za krokem" dovedená do extrému mě zprvu vyděsila, až jsem se za hlavu chytala. I když od začátku bylo jasné, jak to dopadne, nebylo to nakonec tak blbý. I slzičku jsem zatlačila a to jsem tvrďák. Myslím, že jako relaxační film na nedělní odpoledne, když trávíte výbroný oběd, je naprosto ideální!!! Prostě žádný krvák, žádné dráma :) (31.10.2008)

Výborná komedie, která mne dokázala rozesmát. Už do začátku víte, že to nemůže dopadnout jinak než dobře, i přes neskutečné úsilí dětí, rodiče rozdělit, i přes chaos, který v nově vzniklé rodině vládne. I přes vylomeniny, které děti dělají. A to se mi na ní líbilo, že i když se zpočátku nesnášeli, dokázali se spojit, pokaždé pro věc, ve kterou věřili. Na filmu nemám co vytknout, nebyl nijak dlouhý, ani se netáhl. Jediné co můžu udělat, je jej doporučit, protože já se při jeho sledování dokonale pobavila. (26.11.2017)

On osm, ona deset (ale šest adoptovaných), dohromady 18!!! Quaid ani Russo nepatří mezi mé oblíbnence a zřejmě podali standardní výkon. Sluníčkem poměrně banální, naštěstí ne dlouhé komedie, je maličká Linda Hunt jako paní manionová. Když si míchá Martini se dvěma olivami a sleduje vrestling, případně když uklízí a za oknem se dějí věci - to se dějí věci. A na otázku jak se jí líbí nový dům vece: “Je potěšitelné žít ve státě, kde bují klíšťová encefalitida.“ Jinak děj postavený na dvou odlišných povahách - puntičkářském admirálovi a bohémské módní návrhářce - je předem jasný a po klasické scéně se zubní pastou už moc nepřekvapí. Ovšem klid Russo ve všech situacích s dětmi je obdivuhodný. Když jde otec „na rande na slepo“, jedno z dětí se bezelstně zeptá „A ona nevidí?“. Po všech peripetiích a naschválech v souladu s hollywoodskou tradicí děti zjistí, že by bylo fajn mít zase oba rodiče. Jen by mne zajímalo, zda si ještě pořídili nějaké to naše… (06.06.2008)

Vtipná, hravá komedie, plná humorných situací, které vyplývají ze společného soužití dvou početných, rozdílně vedených rodin. Námět není originální, byl zpracován v řadě filmů a seriálů - např. v americkém - Krok za krokem nebo v českém - Horákovi. Pokud se chcete odreagovat od stresu a problémů s výchovou vlastních dětí, tak doporučuji shlédnutí. Bavila jsem se, člověka potěší, že někde jsou na tom ještě mnohem hůř, i když je to jen ve filmu. (09.11.2015)

Trapnost nad trapnost. Trochu mě to mrzí. Sem-tam jsem se opravdu příjemně bavil, ale celkový dojem byl tak podprůměrný, že i 2** je moc. Absolutně nereálné situace, pitomé dialogy a stokrát kopírované klišé. K tomu nepříjemní herci, v rolích těch děcek určitě. Od půlky bylo jasné, jak to celé dopadne. Chjo. Škoda R. Russo i D. Quaida! (29.06.2010)