Obvinený

NEČÍST, POKUD JSTE NEVIDĚLI A CHYSTÁTE SE! Druhý Jagten? Ani náhodou. Anklaget je chladný zrovna tak jako zde zasněžené Dánsko. Každopádně je to od tvůrců docela mazaný mind blowing, kdy si od začátku myslíte, že víte kdo je ten špatný a ten dobrý (čtěte ta špatná a ten dobrý); strašně se mi líbí, že příběh nabízí zamyšlení nad předsudky, které má snad každý z nás - holka lhářka musí lhát vždycky a chudák vydeptaný manžílek bude určitě nevinný (mluvím mimochodem o pohledu diváka na postavy). Dost mě zmátlo i to, že se postavy chovají jinak, než by se od nich v téhle situaci očekávalo, na jednu stranu palec nahoru, na druhou mi připadalo, že někdy jednají opravdu podivně (ale to může být tou dánskou mentalitou). Lidé prostě mají zakódované v DNA být ovcemi a dělat soudy na základě zjevného či dokonce ničeho(u Čechů to platí trojnásob mimochodem), ačkoliv zrovna v takové situaci je být soudcem opravdu těžké. Všechno ale nemusí být tak, jak to na první pohled vypadá. "Nikdy jsi neřekla ne". Ta věta by mě zcela jistě smetla, kdybych si dopředu někde nepřečetla, co a jak. Škoda. Každopádně to nemění nic na tom, že emocí bylo poskrovnu. (09.01.2014)

Taková dánská "Nevinnost" ovšem o dost nudnější a hodně pomalejší. Na mě to bylo příliš seversky psychologizující, příliš Bergmanovské a v některých místech jsem musela zařvat na tu dceru nahlas: "Tak už konečně něco řekni!!!!!!!!" No prostě látka být uchopena jinak a trošku svižnější střih, tak by to byla jasná 4*. Takto dávám 65% P.S. No a famóznímu " Honu" ze stejné provenience, to nesahá ani po kotníky... (16.02.2021)

Čtyřicátník Henrik, instruktor plavání, šedá bradka, ustupující vlasy na spáncích. Manželka Nina, výkonná tajemnice, bez bradky, naprosto věřící manželovi. Do té doby št'astný pár, vychovává 14tiletou dceru Stine. Jednoho dne Stine obviní vlastního otce z incestu. Od této chvíle se divák stává loutkou v rukou režiséra, který Stine záměrně drží dlouhodobě mimo hru, a víme o ní jen to, co říkají jiní. Stine již dříve podobně lhala, proto má Henrik plnou podporu manželky...Hodně nepříjemné psychologické drama, kde stále cítíte a tušíte, že něco není tak, jak se zdá být. Otázky a odpovědi jsou možná jasné, ale jen do té míry, do jaké jsou diváci vmanipulováni. (13.08.2014)

Dánové prostě umí. To jejich zobrazování emocí ve filmech mě vždy dostane. Obviněný má podobnou zápletku jako Hon s Mikkelsenem, a přitom vznikl mnohem dříve. Oba filmy se zaměřují na téma, které není vůbec příjemné a popravdě je dost depresivní. Film dokonale těží ze své zápletky a skvěle prodává tu nevědomost o tom, co je pravda a co není. V určitém bodě, film vyloží karty na stůl a v tu chvíli se jedná o nejsilnější část filmu. Problém je, že filmu potom svým způsobem spadne řetěz a nemám pak moc možností, jak nás jako diváky překvapit. Po režisérské stránce je to pojaté zajímavě (chladně, bez větší katarze, s údernými dialogy až po výbuch emocí). Režisér Jacob Thuesen odvedl velmi dobrou práci. Velkou pochvalu si zaslouží hlavní herecká dvojice ( Troels Lyby a Sofie Gråbøl), jelikož hrají parádně a to jakým způsobem pracují se svými emocemi je krásná ukázka špičkového herectví. Obviněný je povedený film, u kterého zamrzí, že po odhalení pointy nás už moc nepřekvapí. PS: Děkuji uživatelce leila22 za filmovou výzvu. (03.12.2021)

Temné, syrové, depresivní. Přesně takový měl film být a přesně takový byl. Přidejte si k tomu výborný výkon hlavního hrdiny a jste jen krůček od dokonalosti, jaké na tomto poli dosáhli například Jagten nebo Présumé Coupable. Jenže ten krůček právě chybí. Anklaget je totiž strašně předvídatelný a místo toho, aby jste s napětím čekali co se stane, čekáte bez napětí kdy se to stane a to snímku ubírá procenta. Přesto ale film vyvolává jednu zásadní otázku, kterou si my, rodiče pubertálních dcer, po skončení filmu určitě položíme: Jak bych se jako otec zachoval, kdyby mě dítě křivě obvinilo z pohlavního zneužívání? A upřímně musím odpovědět, že nevím. 70% (29.01.2015)