Purpurové rieky

Francúzi sa zase hrali na temných filozofov. Je jasné, na aký typ trilerov sa snažia naviazať, tak preto mi nejde do hlavy, prečo je ten príbeh tak plytký a neoriginálny. Ani s tou atmosférou to nie je až tak žhavé, ak by mi niekto povedal, že sa jedná o televízny film, vôbec by som sa nehádal. Nechcem kopať do osieho hniezda, ale Reno, ako uznávaný herec, mi v týchto komerčných trileroch lezie poriadne na nervy. VIDENÉ ZNOVA 11/23: Po opätovnom pozretí veľmi nesmelo zdvíham hodnotenie. Tá atmosféra sa vydarila, v tom názor mením, dokonca aj Reno je fajn. Avšak je tu prítomných viacero skutočne hlúpych scén, ako napríklad bitka so skinmi či skoro každý dialóg medzi oboma detektívmi. 50% (25.10.2012)

Takhle má vypadat dobře odvedená práce s francouzským podpisem. Dva výborní herci v rolích, které jim padnou a příběh temný jak si divák přeje. Docela je překvapivý i příběh, kterému pomáhají nepříliš ukecané postavy, což skvěle dotváří atmosféru... I po letech si na Purpurové řeky vzpomenu, na tělo na zemi s hmyzem stejně jako na závěr na ledovci. (03.06.2004)

První díl volné trilogie kriminálních thrillerů spojených se jménem Jeana Rena jako vyšetřovatele brutálních zločinů je ještě poměrně slušný film, byť už zde se nezapřou slabiny, které potopily následující dvě pokračování. Scénář je nedotažený a zjevně si příliš neláme hlavu s logikou ve prospěch prvoplánově efektních obrazů a šokujících odhalení, navíc se zjevně inspiroval zámořskými úspěšnými thrillery v čele se známým Sedm. Snaha přiblížit se Fincherovu režijnímu stylu je ostatně zřejmá z řady konkrétních scén. Výsledkem je nevyrovnaný film s rozpačitým koncem, kterému se nicméně nedá upřít řada divácky přitažlivých momentů a temná, byť kolísavá atmosféra. Celkový dojem: 55 %. (24.06.2006)

Jako když se na vás po sexu na prvním rande holka zadívá a položí jednu ze tří nejlepších otázek světa: "zůstane to takhle napořád?"; "vezmeš si mě?"; "budeme mít děti?" Mžitky před očima, v hlavě jeden velký otazník a už nikdy si nevzpomenete, co bylo předtím. Přesně takhle to mám s Purpurovými řekami. Pamatuju si jenom okamžik, kdy se Pierre s Maxem schovávají za rolbu, a pak už vidím jen jak řvu na televizi, ať se oblíkne a vypadne z mýho pokoje. (12.04.2015)

Co napsat o filmu, kde měl být mystikou ozvláštněný příběh hlavním hřebem napínavosti děje, který působí po zhlédnutí tak rozpačitě. A není bez zajímavosti, že francouzští filmaři po řemeslné stránce ve své tvorbě dovedou nejednou překvapit, ale zde se žádný zázrak nekonal. Následně chudá výstavba logiky přehluší v průběhu veškerou napínavost. Je třeba připomenout, že herci hráli, co mohli, ale závěr filmu potvrdil můj dojem. (28.08.2010)