Lidé z Dalecarlie

Taková tradiční severská oslava, kdy nevíte, zda se chtějí zúčastění bavit nebo zda plánují spáchat hromadnou sebevraždu. Zkrátka pařba, na které proteče snad více slz než chlastu a zvratků. Co také čekat od kinematografie této části světa, kde pojmy tragédie a komedie mají převrácené významy. Film jsem si celkem užil, ačkoliv se v něm občas vyskytují hluchá místa. Při rozhodování mezi 3 nebo 4 hvězdami nakonec zvítězila varianta s vyšší hodnotou, snad díky přítomnosti skvělé Sofie „Ságy“ Helin. (01.02.2016)

Všichni jsme "jen" lidé, každý se plácáme ve svých vlastních problémech a z okolního světa vidíme jen to, co vidět chceme, užíváme jen to, co nám pomáhá a jsme s lidmi, kteří jsou nám prospěšní. Speciální statut pak má nejbližší rodina, ta nám někdy krutě nepomáhá, ale vždycky tu je, když se to posere úplně. Návraty na stará místa po letech, to je vždycky podivný pocit. Mia nechala při odchodu za sebou úplně všecko. Teď se vrací a všichni ji vidí takovou, jaká byla, když před lety sbalila kufry. Všichni jsou už ale jiní, rodiče, sestry i ostatní. Jen to nedořešené a nevyřčené zbývá prostě doříct. Tento typ filmů bývá obvykle dobrý. I tento je. Toť vše. 90% (19.09.2014)

Tradice a usedlý život na venkově kontra člověk z města tzv. „globálního“ typu. Zprvu hořkosladká, s ubíhajícími minutami spíše hořká exkurze panoptikem charakterů, jaké u nás doma tak docela neznáme. Lidé na severu Evropy jsou jiní a v tomto názoru mne utvrzuje jeden skandinávský film za druhým. V tomto dramatu/komedii jsou snad všechny postavy oškliví maloměšťané, většinou nesympatičtí (obzvlášť chlapi jsou šerední tragédi) s problémy obecně rodinného charakteru – někdo umře, někdo se rozvede, někdo má depresi z toho, že celá váha světa (tedy rodiny) leží jen na jeho bedrech, někdo se hádá s příbuznými, a tak to jde dál. Jedinou výjimkou je velmi pohledná hlavní hrdinka, která se dávno přestěhovala do velkoměsta a tak nějak se identifikovala s archetypem tamních obyvatel, těch z vyšších vrstev, kteří pracují v kancelářích a po práci vymetají bary, a kteří jsou všude stejní, u nás i v Americe. Jedinou věcí, která spojuje ji a lidi z Dalecarlie, jsou rodinné problémy, které jsou ovšem pro zdejší lidi osudové. Film tak názorně ukazuje, jaké by to bylo, kdybych se například já sám, floutek z města, sebral a vyjel si na švédský venkov, kde bych měl například dávno ztracené příbuzné. Škoda jen, že finále vyznívá nemastně neslaně. Jasně, koukal jsem jako puk, protože jsem byl skutečně překvapen, ale jde trochu proti předchozímu vyprávění. Obecně řečeno skromně natočený, nenápadný film, který ale rozhodně má co nabídnout, obzvlášť nám, exotům z teplých urbanizovaných krajin ;-)). (05.06.2010)

Sprvu sympaticky svedsky film s uz tradicnou temou rodinneho stretnutia, ktore vyvrcholi hadkou pod vplyvom alkoholu a naslednym zmierenim vacsiny blizkych ci vzdialenych pribuznych. Prva polovica filmu je vcelku vydarena, trpko-vtipna v ramci expozicie postav blaznivej rodiny. Postupom casu ale nasadena uroven klesa, autori zjavne uz nedokazali z temy vytazit viacej, takze snazili pribeh rychlo ukoncit. Tiez mnohi herci posobia trochu ochotnichym dojmom, napr. by bolo super keby Joakim Lindblad (Jan-Olof) dokazal hrat trochu sympatickejsiu postavu. Nakoniec teda toto nepresahuje "tradicny" svedsky film, ktory je namiesany z ocakavatelnych ingrediencii. Mimochodom nazov filmu vychadza z toho, ze sa odohrava v oblasti Dalarna, co je symbol svedskej tradicie - ludia, ktori stadial pochadzaju sa oznacuju ako "masar". Plus slovo "jävlar" znamena nieco v zmysle "diabli, bastardi, hajzli".... je teda na volnej tvorivosti, co to ma znamenat. :) Slabe 3. (12.05.2008)

Po několika předchozích zkušenostech bych mohla dát seveřanům jedinou radu - nikdy nepořádat žádnou rodinnou oslavu, zejména co se týká kulatých narozenin nejstarších členů rodiny. Nikdy jindy totiž nevyplouvají na povrch staré a ututlané křivdy, konflikty, obvinění,... tak hojně jako při těchto příležitostech. Kdo v mládí neutekl nebo nespáchal sebevraždu, ten se o to pokusí nyní a toho, kdo celou tu dobu nesl všechno to břímě závazků a povinností k celé rodině, ba dokonce k celé vesnici, to stejně nakonec také semele. Vše opět namíchané a podané v takové směsici nálad a situací, že nevíte, jestli se máte smát nebo brečet, většinou trochu od obojího. Zde ovšem, narozdíl třeba od Festen, se řeší témata, se kterými se asi většina z nás v životě a v kontextu rodinných vazeb setkala, takže i situace, které se zde odehrávají, působí docela reálně. (14.06.2010)