La Moustache
Réžia:
Emmanuel CarrèreKamera:
Patrick BlossierHudba:
Philip GlassHrajú:
Vincent Lindon, Emmanuelle Devos, Mathieu Amalric, Hippolyte Girardot, Denis Ménochet, Elizabeth Marre, Macha Polikarpova, Camille Cotte, Cylia Malki (viac)Obsahy(2)
Marc se chystá na společnou večeři s manželkou Agnes a přáteli. Najednou ho napadne oholit si knír, který nosil snad odjakživa. K jeho překvapení ale žena ani nikdo jiný jeho nový vzhled nijak nekomentují. Později večer už to nevydrží a zeptá se sám. Agnes mu však odpoví, že přeci žádný knír nikdy neměl. Marc nechápe a rozhodne se najít fotky, na kterých knírek evidentně má. Než je však může manželce ukázat, fotografie záhadně zmizí. Marc si připadá jako blázen. Nebo je snad obětí promyšleného spiknutí? (Cinemax)
(viac)Recenzie (28)
Originalitu nemožno uprieť, ale príbehovo ma to akosi minulo. Na mňa to bolo až príliš otvorené a viacvýznamové. V podstate je možné akékoľvek vysvetlenie, ktoré divákovi napadne, a to nie je niečo, čo by som dokázal oceniť. Na záver som čakal nejakú pointu, avšak jediný poznatok, ktorý z konca vyšiel je, že tých možných vysvetlení existuje koľko len hrdlo ráčí a že všetko závisí len na fantázii diváka. Čistý priemer. 60/100 ()
Mé hodnocení neberte zas tak vážně, stalo se to, že se opět nepotkal výsledný dojem s mým očekáváním aneb když vás anotace (resp. promýšlení, jak to může vypadat) baví víc než samotný film... Samozřejmě La Moustache není špatným filmem, svou nejednoznačností je zajímavější než leckterá z těch uklidňujících, konejšivých sraček, kterým občas dávám 4*, ale... co se týče dezintegrace psyché(?) či reality(?), tak z toho Carrère vychází jako kováříček, a proč chodit za kováříčkem, když můžeme za kovářem (Lynch, Resnais, Cronenberg atd.)? 65 % ()
Když psal Gogol o nose, proč by Carrere nemohl psát o kníru. Výsledek je tedy celkem prapodivný, ale možná je to také tím, že jsem filmové zpracování nepochopil a asi se o to ani vzhledem k velké únavě nesnažím. První půlka dobrá, slušně gradující, druhá půlka jako z jiného světa a taky fakticky vlastně jo - z druhé polokoule. Herecky jistý Lindon, zdatně sekundující Devos, Amalricovo vystoupení je směšné, mohl dostat více prostoru. ()
Tomuhle říkám nejbrutálnější deja vu v dějinách filmů. Ten závěr mě totálně sejmul (jakože tak, že jsem nepochopil vůbec nic). Přišel jsem si jak ve světě nepochopeného. Tři hvězdičky si ale zaslouží skvělé herecké výkony, krásná hudba Philipa Glasse a zajímavý nápad, který skončil tak, jak skončil. ()
Celkem unikátní film v tom, že mně unikl význam a smysl viděného. Od začátku až do konce vás napadne několik variant s kterými si celou dobu pohráváte s různými obměnami. Jestli je to pouhý Markův sen, nebo jestli si z něho jeho žena Agnes s přáteli nedělají legraci, nebo není nakonec opravdu nějak paranoidní? Faktem ale je, že celý film mě udržel v pozoru po celou dobu a určitě to bylo i dokonalým hereckým výkonem Vincenta Lindona, protože jsem mu Marka věřila tak, že jsem z toho byla téměř taky tak psychicky labilní jako on. Dokonalé snímání kamery a hudba taky přispěly k této neskutečné hře s divákem, jak tady píše už Niles. Na konec se mě nikdo neptejte, protože kdo ví, jestli by vám na něj odpověděl sám Emmanuel Carrere, ale určitě je to jeden ze zajímavých snímků, které jsem měla možnost v poslední době vidět. ()
Reklama