Ukradnutý diamant

Co se vleče, neuteče. Za prvé "Komedie" ze záhlaví prosím úplně škrtněte, to se nekoná. Koná se takový utahaný překombinovaný krimi, kde věci pomalu ztrácejí jakoukoliv spojitost s logikou, (SPOILER) zástupce neznámé africké země financuje přepadení policejní stanice vrtulníkem, únosy z vězení atd., aby ho v závěru dostala výtahová hypnóza "afgánistán, banánistán". Jako vážně? (11.01.2015)

Příjemně odlehčená zlodějská komedie o tom kolikrát je třeba uloupit jeden velký smaragd, aby byl opravdu uloupený. S humorem, který je postavený na tom, co se děje, aniž by si potřeboval vypomáhat velkými gagy, hláškami nebo třeskutě komickými dialogy. Yates si tu po několika úspěšných dramatech vyzkoušel komedii a Redford nakročil k typu postav, které později vytvářel poměrně často (Slídilové, Tři dny Kondora). Pobaví pokud zvládáte tempo a vzhled filmů raných sedmdesátek. (15.05.2011)

Předlohu Donalda E. Westlakea Jak neuloupit smaragd jsem kdysi četl a pokud si vzpomínám, její vtip spočíval v několikanásobném zauzlení zprvu jednoduchého plánu. Nájemní zloději se kvůli smaragdu museli postupně vloupat do muzea, věznice, policejní stanice, blázince a banky. Film to celé až příliš zjednodušil a přešil na míru imagi Roberta Redforda. Literární Dortmunder je takový dobromyslný trouba a plán se komplikuje kvůli naivní poctivosti, s jakou své nepoctivé řemeslo provozuje. Jeho filmová reinkarnace je nažehlený narcis a není snadné si ho oblíbit. Poselstvím tohoto komentáře je přimět vás přečíst si knížku. :) 50% (06.03.2008)

S literární předlohou se nedá srovnat, protože Jak neuloupit smaragd je to nejlepší, co Donald E. Westlake napsal. Robert Redford ani vzdáleně nekoresponduje s hlavní postavou, ale dodává svůj šarm a vnitřní eleganci. Právě díky němu je film pěknou podívanou. Ale doporučuji najít si chvilku času a přečíst si knihu. (19.10.2016)

Jednu dobu si hrál spisovatel Westlake na Edmunda Crispina, ale jeho lehkosti a nadhledu většinou moc nedosáhl. Přesto dovedl zaplést věci docela humorně a složitě. Peter Yates místo toho, aby námětu pomohl a přesunul těžiště filmu do žánru absurdní komedie, natočil inťošskou komedii (a děj knihy navíc osekal). Zkusím to přirovnat k současným českým filmovým poměrům - představte si, že režisér Petr Václav nebo Bohdan Sláma natočí třeba Dvojníky (ty se Sokolem a Kohákem) a do hlavních rolí obsadí Petra Štěpánka, Svatopluka Beneše, Pavla Rímského nebo Jiřího Dvořáka. Nejde o to, že by to pánové neuhráli, ale vzhledem k tomu, že je máme zařazeny jako seriozní typy, chyběl by už na startu takovému filmu potřebný nadhled. A podobně to nefunguje tady. Navíc je film zbytečně dlouhý, a každý z jeho tří aktů (nemůžu si pomoct, ale členěno je to fakt jak na divadle - 1. akt: Loupež, 2. akt: Osvobození držitele diamantu, 3. akt: Jak dostat diamant ze schránky, ačkoliv samozřejmě v obraze nic takového není) nenabízí podstatný materiál, aby to bylo buď dobrodružné, zábavné, nebo snad dokonce vtipné. Možná by pomohl nějaký specialista na dialogy, klidně mohl vykrást pár chandlerovek, ale aspoň by to oživilo poměrně suchý děj, pomalu odsýpající jak písek ve stojacích hodinách (třeba jen úvodní, značně zbytečná a nezáživná scéna propuštění z vězení trvá snad osm minut). A ten nadhled, něco navíc, tam ještě ke všemu zřetelně chybí. Nakonec mne z celého filmu vlastně nejvíc pobavilo, když jsem se v závěrečných titulcích dočetl, že ústřední píseň zpíval zpěvák jménem Táta (přesně takto napsáno). (08.02.2024)