Vesna

Natočit tohle někdo dnes, tak by to mělo dvojí přijetí. Zaprvé parádní a originální hipsteřina, perfektně kopírující starý styl. Zadruhé totální idiotská sračka. Spíš je to to druhé, ale s přihlédnutím k tomu, že už to je skoro 65 let staré, to má přece jenom nějaké svoje autentické kouzlo, takže úplná hrůza to nebyla. 50% (22.05.2017)

Čápův druhý filmový život ve slovinské emigraci je velkou neznámou, o to více, stal-li se tvůrčím zúročením režisérových předchozích úspěchů. Vesna je hravou komediální hříčkou, uplatňující se tam, kam svým obsahem i tvůrčím přístupem míří, a rozhodně lze uvěřit nadmíru příznivému dobovému ohlasu u diváků i kritiky. Dnes, s odstupem šedesáti let, je příběh tří rozpustilých maturantů a sličné profesorovy dcery trochu naivním, přesto snad stále zábavným rozptýlením, ukazujíc přitom trochu jiný pohled na život v padesátých letech. Jiná země, jiný mrav. ( -Ponrepo 30/11/13- ) (01.12.2013)

Vesna je hravá a lehká komedie Františka Čápa prostředí Ljublaně, kde mají tři mladíci před maturitou a snaží se získat zadání písemných prací pikantním podvodem, který se ovšem neočekávaně zvrtne. Příběh sám není nijak originální, hlavně zápletka se záměnou učitelovy dcery s jinou dívkou je jedoduchá a ohraná. Celý děj se dá snadno předvídat a šťastným happyendem jsem rozhodně překvapen nebyl. Motiv létání se mi k žánru romantické komedie nehodí, ale zde byly provázány s drobnějšími zápletkami, díky nimž se děj stal o něco poutavějším. Tento snímek si neklade za cíl moralizovat, neobsahuje žádnou hlubokou úvahu o životě, jen se snaží diváka pobavit, což, pokud se divák přenesu přes nepříliš originální zápletku, se daří. (21.01.2008)

Překvapivě, i mimo výročí 100. narozenin Františka Čápa, stojí Vesna za pozornost. Rozverný příběh jakoby vkusně transponovaný z předválečného Československa do poválečné Jugošky. Aneb hoši před maturitou, klevetivé báby, jeden profesor zamračený a jedno děvče, které by tak rádo prožilo velkou lásku. Hravé, příjemně staromilské a zároveň vkusné. Jaképak je asi to pokračování? #LFŠ (11.08.2017)

Neviděl jsem mnoho filmů od proslulého Františka Čápa a hodlám to postupně napravit... i když hodně záleží i na tom, jak mě další Čápovy filmy osloví. Vesna coby tuctová milostná veselohra, i v rámci filmů pro pamětníky poněkud průměrná a ničím nevyčnívající, je pro mě od Čápa značným zklamáním. Poté, co předchozí dekádu točil Čáp v českém prostředí podmanivá romantická dramata typu Noční motýl nebo Znamení kotvy, prokázal v nich výrazné tvůrčí kvality a dokázal nimi hodně vyčnívat spomezi tradiční produkce své doby, beru jeho první jugoslavský počin jako výrazný krok zpátky. Metka Gabrijelčicová coby hlavní představitelka sice oplývá krásou a půvabem, ale herecky podle mě se nedokáže ani přiblížit Haně Vítové či Lídě Baarové z domácích režisérových filmů. Předvídatelný naivní příběh Vesny je plný klišé, s výjimkou jediné scény rutině natočený a ve výsledku mnohem víc romantický, než komedie. Na jedinou velmi světlou tvůrčí chvilku, režijně i vizuálně nápaditou, dojde těsně před koncem ve scéně maturitní zkoušky z matematiky a občas ještě přijde celkem funkční humor (parta tří studentů) i pár zdařilých poetických momentů (hudební koncert pod okny), které spolu s příjemnou atmosférou drží tento vyčpělý snímek alespoň trochu nad vodou. [55%] (12.07.2021)