Tanečnice

Ženské melodrama, volně navazující na Nočního motýla tematicky i způsobem ztvárnění, které zde nabývá ještě vyhraněnějších poloh. Čáp tu dává cele vyniknout Marii Glázrové v roli ambiciózní primabaleríny obětující rodinné štěstí pro uměleckou dráhu. Střet obou sester v rozhodující chvíli jejich životů je zároveň konfliktem lásky k umění a mateřství, tedy volbou bez možností. V tomto ohledu nelze neupozornit na výtečnou Jiřinu Štěpničkovou, která mezitím dospěla v herečku nebývalé krásy i šíře tvůrčího záběru. Čápův film se kromě jiného přiřazuje do nepříliš početné skupiny kostýmních dramat, které i po letech nadchnou svou atmosférou a pečlivou dobovou výpravou. (04.10.2008)

Solídna dráma ženy, ktorá pre kariéru spraví takmer všetko. Má aj silné momenty, no akosi mi tu do úlohy baletky nepasovala bucľatejšia Marie Glázrová. Neviem, ako to bolo pred 100 rokmi, ale teraz si baletku predstavujem ako 40-kilovú anorektičku. A trochu zvláštne už dnes pôsobí pohŕdanie, s akým sa musela stretávať slobodná matka, aj zdesenie lekára, keď ho požiadali o potrat. (30.11.2022)

Mohlo by se zdát, že secesní kostýmní melodrama zasazené do poněkud imaginárního časoprostoru bylo únikovým žánrem v době protektorátu, z něčeho takového ale nelze podezřívat Františka Čápa, který si na podobně koncipovaných filmech (Noční motýl) vybudoval svou pověst. V sousedství nádherné Marie Glázrové se jeví jako šedá myška Jiřina Štěpničková, i když je jasné, že děvče s úkolem sebeobětování, zavržení společností a vypití poháru hořkosti až do dna nemohlo být oslňující krasavicí. Růžena Nasková standardně dobrá, i když trochu divadelní. Pánové lehce bez šťávy (vyznání lásky Gustava Nezvala v kočáře bylo nejen košaté, ale i trapně dlouhé). Ve víceméně epizodním výstupu mě moc bavila sviňsky zákeřná princezna Marie Luisa v podání Vlasty Fabianové. Vzhledem k době vzniku překvapivě solidní výprava. Tanečnice je z válečných let rozhodně jeden z nejlepších českých filmů. (13.05.2012)

V době natočení filmu se muselo jednat o jeden z nejnákladnějších snímků, které byly u nás natočeny (Dražší byla snad jen "Maskovaná milenka", která však nedosahovala kvalit tohoto filmu). Samotné róby a kostýmy hlavní hrdinky musely mít na svědomí polovinu rozpočtu filmu. Naštěstí se sázka na velkolepost a pompéznost vyplatila, a František Čáp opět přesvědčil, že přesně tyhlety estetická dílka mu právě sedí. Začínal skvělým "Ohnivým létem", pokračoval výtečným a rovněž předraženým "Nočním motýlem" a nádech těchto oku lahodících filmů můžeme spatřit ještě ve filmu "Znamení kotvy" - dnes již neprávem zapomenutém. Samozřejmě, hlavním cílem "Tanečnice" je zaujmout diváka a připravit pastvu pro jeho oči (nádherná Glázrová, charismatický Höger, přísný Rogoz), ale i scénář je zajímaví, i když možná trochu předvídatelný. Bezcitná umělkyně dá přednost kariéře před rodinným životem, když se po letech rozhodne svůj postoj změnit, je již pozdě... Látka je velmi silná, škoda jen, že některý prvky nebyly více propracovány (očekával bych ještě větší chlad hlavní představitelky, hrnoucí se za kariérou), některé prvky bych naopak vynechal (zbytečná je role mladého komponisty Högera, který stárnoucí tanečnici fascinuje a oblouzní). Po tomto filmu se nyní ještě více budu soustředit na tvorbu Františka Čápa. (14.01.2013)

Světská sláva, polní tráva. Když je člověk mladý, chce točit zeměkoulí. Když zestárne a zjistí, že zeměkoule se točí a bude točit i bez něj, přijde krize. Člověk i jeho hodnoty se zkrátka s věkem mění. Toto je příběh tanečnice Marie Glázrové, zářící hvězdy baletu, která na své cestě překročila mnoho lidí a zůstala zcela sama. Návrat? Do jedné řeky nevstoupíš. Glázrové velké sólo dokazuje, že utáhne celý film naprosto v pohodě, je okouzlující a bezchybná. Její emocionální přechody mohou leckoho i zaskočit, ale dá se na to zvyknout. Já už jsem si jí i oblíbil. Příběj Tanečnice není sice nijak originální, stejně tak i její mravní poselství, ale je natočen poctivě a profesionálně. Rozhodně to není ztráta času...80% (05.08.2012)