Hrabě Drakula

I když jde o zkratkovitou, ale za to věrnou, televizní inscenaci Stockerova slavného Draculy, je zde výborná hororová atmosféra a ji také odpovídající výkony herců (Klára Jerneková, na můj vkus, místy až přehnaně teatrální). V roli hraběte skutečně působivě strašidelný Ilja Racek, velmi dobrý je také Jan Schánilec coby J. Harker, či Hana Maciuchová v roli démonické Lucy. Celkové ovzduší hrůzy výborně dotváří kamera - pochmurné a ponuré záběry jak interiérů, tak i exteriérů. Skutečně jedno z nejlepších zpracování Draculy, určitě srovnatelné se zahraničními filmovými podobami Stockerovy knihy. (11.03.2012)

Překvapivě velmi dobré a sympatické české zpracování nejslavnějšího upírského krvesaje, které se atmosférou celkem dobře přibližuje Stokerově předloze. Je jasný, že příběhově je to značně okleštěné a celé to vypadá až moc televizně. Ovšem na to, za jakých podmínek to muselo vznikat to dopadlo opravdu výborně. Navíc Ilja Racek jako Drakula je opravdu démonicky a takový Ota Sklenička jako Van Helsing s ním drží krok. Po hříchu zapomenutý film. (01.02.2012)

Nemůžu tomuto snímku upřít jistou dávku napětí, ale v míře, jenž mu dovoluje doba natočení. Většina filmu je ale až příliš statická. V hlasech herců není poznat dynamika, je to suchá, monotónní citace naučeného textu. Co mi zvedlo žaludek nebyla upířina, ale dětský pláč a přirozeně to, co se s těmi dětmi ve filmu dělo. Na tohle mám své senzory citlivější víc, než bych si přála. Nicméně musím ocenit, že se v sedmdesátých letech do natáčení Stokerova románu vůbec pustili. Ilja Racek byl jako vousatý démon přesvědčivý, měl temný, podmanivý hlas a celé to doplňovala ponurá zimní atmosféra. Na zavalitého Otu Sklenčku jsem si v podobě Van Helsinga nemohla zvyknout. Přičítám to charismatickému, mladému Hughovi Jackmanovi. Jakmile se řekne "Van Helsing", vidím jeho. Hudba, triky ... no, co na to říct. Možná jen to, že už jsme uměli v té době točit mnohem kvalitnější filmy. Ke zhlédnutí zde. (04.12.2014)

Nečetla jsem originál a zřejmě si ho nikdy nepřečtu. Knihy a filmy o upírech mi prostě nesedí. Snažila jsem se znovu podívat na film, který jsem viděla jako malá a u kterého jsem se tehdy bála. Bohužel, kýžený efekt se nedostavil. Vadila mi horší technická kvalita, nesedly mi ani jednoduché trikové efekty, chyběla mi napjatá atmosféra. Jako útěchu pro tvůrce a milovníky podobného žánru na sebe musím prásknout, že se mi nelíbilo ani Psycho ani Ptáci. Asi příště odolám a podobným filmů se prostě vyhnu. (01.12.2014)

V době, kdy jsem tohoto Drákulu viděl poprvé (a naposledy), mi bylo snad 11 let (v obýváku jsem seděl zašitý v rohu a ani nedutal, aby mě rodiče neposlali spát), na dlouhou dobu se tak pro mě stal Drákula prvním a jediným filmovým upírským zážitkem a Ilja Racek jediným ztělesněním nefalšovaného upírského hrdiny. Scény, jak vstává Drákula po půlnoci z rakve, jsem na pionýrském táboře vyprávěl vyděšeným kamarádům, sám jsem se však nějakou dobu po zhlédnutí neodvažoval v noci vystrkovat nohu zpod peřiny. Černobílý obraz přidává na mystičnosti a strašidelnosti, i když se nelze nezmínit o tom, že už i očima 11 letého dítěte jsem si všímal primitivních kulis, ve kterých se příběh odehrával. To však nepovažuji za nějaký hrubý nedostatek tohoto jinak zajímavého filmového zpracování nejznámějšího upírského románu. (01.01.2006)