Noční motýl

Období nacistické okupace, které dvakrát nepřálo příběhům ze současnosti vydaným napospas ostřížím zrakům dosazených německých cenzorů, zastihlo osmadvacetiletého Františka Čápa teprve na úsvitu jeho profesní dráhy. Po oslnivém debutu, který naznačil mnohé z režisérových uměleckých představ, se opět společně s Václavem Krškou setkali nad scénářem svého nového filmu. Původní předlohu, starý sentimentální příběh z posledních let rakouské monarchie, rezignující předem na sebemenší umělecké ambice, dokázal Čáp prostřednictvím vynikajících hereckých výkonů doslova pozvednout na mimořádné filmové dílo. Zuřivý boj o titulní roli, bývalou vychovatelku Martu, propadající se vinou neopětované lásky až na samé dno společenského žebříčku, vehnal do pomyslného ringu zoufalou Lídu Baarovou a také Hanu Vítovou, která nakonec zvítězila zásluhou kategorického odmítnutí Baarové nacistickými úřady. Počáteční nedůvěra, panující také v osobních názorech majitele Lucernafilmu Miloše Havla, se chtě nechtě odrazila v pěvecké alternaci Vítové, přestože se později veškeré obavy v tomto směru ukázaly zbytečnými. Naopak sázkou na jistotu se zdálo být obsazení nekompromisní Adiny Mandlové do jedné z výrazných vedlejších rolí, protřelé kurtizány, která si ví rady i v těžkých životních situacích. Ženský trojlístek, doplněný o krutě cynickou a půvabnou Marii Glázrovou, je vyvážen stejnou trojicí osudových mužů v osobité interpretaci Svatopluka Beneše, Gustava Nezvala a jedenadvacetiletého Rudolfa Hrušínského v jedné z jeho prvních pozoruhodných hereckých kreací. Tragický pád nešťastné dívky, jakkoli charakterizovaný vojenskými uniformami a dobou, v níž se odehrává, zůstává symbolickým mementem i pro generace následující, vyznávající už jiné morální hodnoty, přesto absolvující stejné prohry a zklamání. Čápův film je v mnoha ohledech fascinující legendou, která stále nachází nové umělecké interpretace, ohlížejíc se přitom za pochybným osudem jedné zraněné dívky. (04.10.2008)

Červená knihovna naruby. Říkal jsem si, fajn, konečně z toho depresivního válečného období žádná oddechová komedie, ale syrové drama, jenže ono to má všechny postupy ne realistického nebo realitě se přibližujícího dramatu, ale právě té červené knihovny. Co pak s tím, že herci se snaží, když jim z pusy padají fráze? Docela by mě zajímalo, jestli byl úmysl, že stejné věty, které říká student Štefi, tedy Martě, říká pak ona snad úplně stejně Vargovi, nebo zda šlo spíše o náhodu, když berete jako mustr klišé promluvy červených knihoven? Prostě ty věty jsou stejné, jen podané s dramatickým nádechem nevyslyšenosti. Jako jinak téma ona ho má ráda - on ji nemá rád, on ji má rád - ona ho nemá ráda, v lepším případě se oba mají rádi, rozebrali podle mne daleko ústrojněji a věrohodněji Šimek s Grossmannem. Na druhou stranu ale musím přiznat, že ústřední písnička Noční motýl podle Straussovy melodie je tady velmi dobrá. (31.12.2020)

Hana Vítová. Ve filmu se na chvilku objeví její ňadra, když z ní oděv strhne S. Beneš. Je to velmi dramatická scéna, protože role, kterou Hana Vítová hraje, tak má předepsáno, že je zamilovaná "na celý život" do role, kterou představuje G. Nezval. Ale myslím, že to v životě mladých lidí je i celkem časté, že milují někoho, s kým nemohou mít vztah. To mě z tohoto filmu zaujalo dříve nejvíce. (25.09.2010)

..."Marto, co tady děláte?"- "Co tady dělám? Štefku"... Hodně dobře natočené drama (ač sem tam upadá do melodramatu), jenž, jak to má být, i dramaticky končí, přestože některé věci byly spíše úsměvné. Nevím, zda záměrně, nebo to jen mně tak po těch letech, které od natočení uběhly, přišlo. Výborné obsazení - půvabná, prve naivní a stále nešťastná Vítová, roztomile zkažená Mandlová, vznešeně krásná a studená Glázrová, a dobře hrající Nezval, Hrušínský, Kohout i Beneš (ač žádný z nich není mým idolem z té doby, bylo se na ně radost dívat) a Marvan v jedné ze svých menších rolí, v neposlední řadě krásné kostýmy, až člověk si říká, jestli by někdy nešlo tím kolečkem, které řídí běh života o kousek pootočit, aby se ten marně nepachtil za tou a ta zase za tímhle... ;-)) (30.10.2013)

Velice kvalitní drama, jenž na svou dobu bylo dosti odvážné (vykouknuté ňadro Hany Vítové při pokusu znásilnění muselo tehdy dost šokovat moralisty), kvalitně napsané a zahrané (jedny z nejlepších postav obou ženských hvězd) a zrežírované. Noční motýl možná za těch 68let trošičku zestárl, přesto jej považuji za jeden z nejlepších filmů své doby natočený nejen u nás, ale i ve světě. (31.01.2007)