Smrť pána Lazaresca

Nu, to je tedy síla - tenhle film! . . . Lidská bytost se symbolickým jménem Lazarescu v soukolí felčarské mašinerie, doslova smrt v přímém přenosu, bez jakýchkoli zbytečně dramatizujících berliček a filmařských klišé... . . . Možná by se tenhle film měl promítat studentům lékařských fakult, aby věděli, kam dospělo odlidštěné a byrokracií svázané moderní >zdravornictví< , kdy ani sebelepší sebemodernější technika nepomůže tam, kde schází špetka soucitu, zdravého rozumu a lidské (nejen lékařské!) etiky. A jasně, že tohle není typický případ každodenního chodu (nejen) rumunských nemocnic, tohle je ta ryzí výjimka, potvrzující všechna stará známá pravidla, že... Má cenu tohle téma dál rozebírat? Každý někdy byl nebo se v budoucnu dostane do rukou moderních spasitelů lidského těla. A pokoj duši ve vší té možné marnosti... Skutečně marný, marný film... - - - - - (Poprvé viděno 21.5.2011 na >lazarovém prostoru< , hodnocení 171., lehce emotivní komentář zde jako devětadvacátý - 22.5.2011) (22.05.2011)

Skvělé drama o lékařské otupělosti. Realistická forma působící dojmem téměř dokumentu účinek ještě zesiluje. Ukazuje lékaře jako pány nad životy a smrtí svých pacientů, vůči nimž necítí nic hrozbu otravné práce. Ano, můžeme ti pomoci, můžeme tě zachránit, potřebujeme k tomu jen jedno: musí se nám chtít. Soucit, účast, ale kdeže, jestli od nás očekáváte tohle, tak jeďte jinam. (28.09.2010)

Tady asi udělali soudruzi z NDR chybu. Do kategorie komedie bych tento film rozhodně nezařadil. Spíš jsem si myslel, že se dívám na surový dokument z prostředí nemocnic v Rumunsku. Zdravotnický personál se zde chová k pacientovi, přesně tak, jak by neměl (arogantně, lhostejně, oslovují ho dědo apod.). Viz. taky komentář od Tyler (10.11.2010)

Je podivuhodné, jak se 38letý režisér dovedl vcítit do pocitů "člověka středního věku", jak by řekli Američané, v této přece jen extrémní situaci. A já sám, starší pana Lazaresca, jsem jeho road movie po bukurešťských špitálech, prožíval s velkou empatií. Na této cestě cestě se setkává s různými lidmi, některé lze poměrně snadno pochopit, jiné už tak ne. Ježíš přišel k Lazarovi a vzkřísil ho z mrtvých a na počest tohoto činu vznikaly lazarety, nemocnice. Živý Lazarescu umírá v nich při své anabázi rychleji a bezpečněji než by tomu bylo doma s kočkama, chlastem a televizí.... Se svojí 94+ let starou matkou jsem strávil čtrnáct dnů před její smrtí jedno zoufalé odpoledne v nemocnici, čekání zde, čekání tam, konečná diagnóza: naprosto zdravá. Nijak jsem to nezpochybňoval. Přivezl jsem jí domů a uložil. Už nevstala. Zemřela na své posteli, kterou jsem umístil dprostřed ložnice, abych se k ní dostal ze všech stran, a kterou jsem zvedl a doplnil matrací proti proleženinám, abych se nemusel tolik namáhat.... Pan Lazarescu neměl nikoho skutečně blizkého, i když jeho "doprovodná sestry" si také zažila své. Nicméně, pokud bude Cristi Puiu točit "Moartea domnului Lăzărescu 2, 3 atd.), požádám ho, aby mi alespoň pro jednou svěřil jeho roli. A navíc ještě poučení, které se může hodit: Pacient v kómatu nemusí podepisovat "smlouvu o operaci", v níž se konstatuje, že pokud se mu při operaci stane něco nemilého (třeba že zemře), je to jen a jen jeho vina. Lăzărescu zemřel, ať žije Bessie Smith! (04.02.2023)

Ze snímků rumunské nové vlny, které jsem zatím měl tu čest vidět, na mě Smrt pana Lazaresca zapůsobila nejvíc a je to film, ke kterému bych se rád znovu vrátil. Hodně zneklidňující drama, které působí až dokumentárním dojmem, je to zkrátka lidské umírání v přímém přenosu zapříčiněné lidskou lhostejností, byrokracií, zbabělostí a profesionální sebezahleděností. Hodně to připomíná postupy italských neorealistů 50. let. Pan Lazarescu se svým rychle se zhoršujícím zdravotním stavem putuje od jednoho lékař ke druhému a ti zaštítěni tu předpisy, tu objektivními překážkami, si s ním pohazují jako s bramborem. Ta pátá hvězdička unikla snad jen pro nepříjemný pocit, který ten film vyvolává. Celkový dojem: 85 %. (12.03.2011)