Jan Cimbura

Jan Cimbura v podání Gustava Nezvala, to je panečku chlapík. Možná to bylo až moc charakterově černobílé, ale myslím, že to lidé v době vzniku filmu potřebovali a dokázali ocenit, snad na ně film půsoil aspoň trochu jako vzpruha v těžkých časech. Velká škoda je té ošklivé antisemitské části. Baarovu knihu jsem nečetl, tak nevím, jestli byla nebo nebyla do filmu přidána z politických důvodů. Velmi dobrá byla kamera, která snímala jihočeskou krajinu a venkov. (11.12.2007)

Filmovou adaptací literární předlohy Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura zabil František Čáp dvě mouchy jednou ranou. Dodává podněty k vlasteneckému postoji a obsahuje protižidovskou vsuvku, která protektorátní mocí musela být přijata s nadšením. S odstupem času se tento film díky tomu vyjevuje kontroverzně, ale je nutné podotknout, že se v tomto případě vůbec neodchyluje od své knižní předlohy. Židovské obyvatelstvo bylo často vnímáno skrze pevně zakotvené předsudky a hmotnou závist. Žid je zde vyobrazen jako rozbíječ české poctivosti, ale řešit pogromem dluhy ve jménu zachování českého vesnického vlastenectví a soudružnosti, je přízemní a životu nebezpečný názor! Dílo lze vystihnout také jako romanci lásky, která dojde svého naplnění až po dlouhé době odříkání. Herecká stránka a celková atmosféra je na vysoké úrovni. Obrazy úrodné české krajiny a českých národních symbolů mají přinášet hrdost jednotlivcům k vlastnímu národnímu uvědomění. Hlavní postavou příběhu je prostý venkovan Jan Cimbura (dobrý Gustav Nezval) ve vzoru ideálního Čecha. To znamená poctivý, pracovitý, odvážný, mužný, silný, vzdělaný, citlivý, věrný, skromný, spravedlivý a pevný v tradicích, které charakterizují české vlastenecké uvědomění. Muži ho uznávají, ženy a děti ho milují. On je chlap a Čech! Hlavní ženskou postavou je Marjánka (příjemná Jiřina Štěpničková) s nuceně praktickým uchopením života. Láska a romantická přitažlivost nebyla vítaným faktorem českého venkova, vždy byl důležitější grunt, majetek a schopnost hospodařit. Výraznou postavou je čestný a schopný sedlák a putimský starosta Kovanda (sympatický Jaroslav Průcha) v obraze zdravého českého jádra. Poslední důležitější postavou příběhu je sedlák Josef Piksa (Vilém Pfeiffer), starý Cimburův kamarád a spořádaný Marjánčin manžel. Z dalších rolí: laskavá Kovandova žena a Marjánčina matka Rozárka (příjemná Marie Brožová), židovský hostinský a lichvář se smutně zneužitým osudem (velmi zajímavý František Roland), odsuzovaná servírka u Žida Barča (zajímavá Stanislava Strobachová), nespokojený a líný pijan a sedlák Bártík (Vladimír Šmeral), vystrašený ctihodný rada Miltner (Theodor Pištěk), vysmívaná bláznivá Anýžka (Eva Svobodová), či urozený kníže okolního kraje (Václav Jiříkovský s hlasem Františka Smolíka). Dílo mělo nabudit na vlastenecký tón. Ne všechno je šťastné, ale pochopitelné. Lze nalézt tak čistého člověka? (19.11.2016)

Lehce naivní a prolezlé lidovými písněmi (a to jak zpívanými, tak v orchestrálním podání), přesto působivé. Místy až moc (ženy, které vyrazily do Židova stánku komerce, aby si převzaly své manžely, vytrestaly servírku a vybílily Semitovi všechno zboží, aniž by za ně zaplatily). Žid se za celou dobu objeví pouze třikrát - poprvé, když dva Cimburou zmlácení mladíci přejdou z jedné hospody do druhé (v různých vesnicích), podruhé, když Žid vemlouvavě podsunuje jednomu z nich dlužní úpis. Potřetí je to až při minipogromu, při kterém je dlužní úpis spálen. Zajímavé je, že oba mládenci v této chvíli nadobro zmizí z děje... Sedmdesát let po natočení vnímám Žida jako tragickou postavu, která sice šmelí/lichvaří/whatever, ale zničení veškerého majetku a následný odchod s prázdnýma rukama jen pro ženskou žárlivost si přece jen nezasloužil. (13.08.2011)

Jan Cimbura je nejpoctivější, Jan Cimbura má síly za deset, Jan Cimbura přepere celou hospodu ... asi už chápete, jaká je hlavní postava filmu. A z toho pramení jeho největší nedostatek. Při každé potencionálně napínavé scéně víme, že Jan Cimbura se zachová správně a všechny dobře dopadne. Kromě toho, že je film známý svým antisemitismem je to strašná nuda. (01.04.2009)