Réžia:
Dušan KleinScenár:
Václav ŠašekKamera:
Jindřich NovotnýHudba:
Zdeněk MaratHrajú:
Jiří Bartoška, Rudolf Hrušínský, Petr Čepek, Miroslav Macháček, Slávka Budínová, Jiřina Třebická, Tomáš Töpfer, Vítězslav Jirsák, Miloš Vávra, Blažena Holišová, Věra Vlčková, Václav Stýblo (viac)Obsahy(1)
Malíř Horác za pomoci kriminalisty ve výslužbě Vašátka řeší záhadu zamčeného pokoje v souvislosti s podivnou „sebevraždou" sester Vojínových... Horác (J. Bartoška) navštíví svého přítele, bývalého kriminalistu (R. Hrušínský) a je zaujat dvěma zvláštními ženami, které bydlí v domě naproti. Ty staré sestry spolu žijí celý život, škorpí se, dělají si naschvály, ale být bez sebe nemohou. A pak jsou jednoho dne obě dvě sestry nalezeny ve svém zamčeném bytě mrtvé. Otrávily se plynem. Takže oficiálně je případ uzavřen jako sebevražda. Jenže Horácovi se to nějak nelíbí. I když ho jeho přítel kriminalista odrazuje, pátrá dál. Byly ty ženy zavražděny? A má v tom prsty Janza, nebo jejich přítel Pesný, který měl bydlet v jejich bytě? Dramatizace detektivního románu Hany Proškové s jejím oblíbeným hrdinou malířem Horácem byla natočena v roce 1987. (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
Po opětovném shlédnutí musím snížit hodnocení. Na celé 4* to není, tak 3, 5 *. Tento TV film není vůbec špatný, ale připadá mi, že z námětu šlo vytěžit více, leč to by asi musel režírovat někdo jiný. Pan Klein je nepochybně velice dobrý řemeslník, ale do extraligy mu něco chybí. Přitom je s podivem, že romány Hany Proškové, dle mého úsudku královny české detektivky, nebyly více využity. Její psychologické příběhy (často z prostředí okraje společnosti, plné podivínů a svérázných postav) s dvojicí originálně nesourodých detektivů - stárnoucím a staromládeneckým kapitánem kriminálky (R. Hrušínský zde byl obsazen skvěle) a neúspěšným, na hranici normality balancujícím výtvarníkem na volné noze (zde mi Jiří Bartoška připadal jako přílišný a životem neomletý švihák) - by mohly být skvělými náměty. ()
Slušná a trochu netradiční televizní kriminálka s excelentním obsazením, přestože Rudolf Hrušínský má menší roli, než se z obsahu filmu zdá. Místo napětí se setkáme spíše s psychologickou úvahou na téma svědomí. Neméně zajímavá je i hnusná omšelá stará Praha (v péči socialistických budovatelů), byť z ní vidíme pouze střípky. ()
Taková lehounce horrorově zabarvená kriminálka s přídechem tajemna. Režisér občas zamlžuje obraz, aby nám to drámo opepřil, to spíš ale působí amatérským dojmem. Naštěstí herci hrají dobře a misku vah tak naklánějí na správnou stranu. Nudil jsem se jen trochu, moc mi to nesedělo. Špatné to ale nebylo.70% ()
Námět téhle televizní detektivky podle Hany Proškové o dvou sestrách, které byly nalezeny mrtvé ve svém zamčeném bytě po otravě plynem, je docela mysteriózní. Rudé růže na posteli nejdou na rozum hlavně malíři Horácovi-detektivu amatérovi v podání Jiřího Bartošky. Mě zas moc „nešly na rozum“ ty velmi divné flashbacky z inkriminovaného dne „vraždy“. Celkově pěkné herecké obsazení (počínaje Rudolfem Hrušínským coby vrchním komisařem Vašátkem ve výslužbě a konče Miroslavem Macháčkem v další z rolí podivínů). Jinak mě zaujala myšlenka, že některé jednání nás lidí je postižitelné zákonem, zatímco jiné se týká pouze našeho svědomí. PS: Zhlédnuto coby připomínka 100. výročí od narození Miroslava Macháčka. ()
Mám rád starší TV (studiové) filmy. Vyznačují se hlavně realistickou kamerou , kde je vidět pokožka herců bez makeupu s boláky i vředy, které má každý člověk. Ostrý obraz bez přikrášlení ve mne vždy vyvolá větší realističnost než jakýkoliv Hollywood film. Příběh je dosti vleklý, ale vavažují ho herci a ke konci vice flashbagů. Naprosto skvěle unavený Hrušínský i Čepek. ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (4)
- Podle textu Hany Proškové vznikla také rozhlasová inscenace „Křivý prostor“ (2002, režie Hana Kofránková). (Přemek)
- Natáčelo se v Praze na Malé Straně, v restauraci U Dvou koček a na Uhelném trhu, který se nachází na Starém Městě. Na zmíněném trhu se odehrává i děj filmu. (ArthasKarfa)
- Film byl natočen na motivy povídky Hany Proškové „Křivý prostor“, která vyšla spolu se dvěma dalšími v roce 1971 pod názvem „Smrt programátora“. (Zlatohlávek)
Reklama