Skalní plemeno

Jeden z posledních filmů produkovaný v někdejších radlických pražských filmových ateliérech před jejich vybombardováním anglosaským letectvem na konci druhé světové války má zajímavý sociální náboj. Svou poetikou i celkovým směřováním, daným rázem a mezemi literární předlohy, odkazuje ke kritickému realismu předminulého století. Určitá míra sociálního sentimentu byla charakteristická jak pro Boženu Němcovou, tak pro dnes zcela zapomenutého Gustava Pflegra-Moravského. K úplnosti této informace je nutno dodat, že tyto rysy v zdeformované podobě byly také obsaženy v tehdejším čtivu (český výraz pro brak). Film tuto úroveň viditelně překonává a jeho obraz drsného, nesnadného života těchto dělníků-lomařů v zásadě nic nepřikrašluje. O tom, jak proměnný a bouřlivý vývoj hraný celovečerní film prodělal v druhé polovině dvacátého století i u nás, svědčí pojetí postavy Halíkové hrané tehdy začínající talentovanou Danou Medřickou, herečkou, která je nesporně spoluztělesněním moderního českého a československého filmu. SKALNÍ PLEMENO bylo a zůstává jímavým sociálním pohledem na "lidi zdola", dílem, které v lecčems přesahuje úzký rámec své doznívající éry. Nepochybně i filmem, který také dnes nalezne své diváky. (24.03.2008)

Příjemný film na zimní podvečer. Slušné herecké výkony. Na mně působil pan Korbelář jako bezcitný primitiv a asi to tak mělo být. Medřická a Waleská byly příjemně přirozené. Děj nevázne. Dostala mně věta na tancovačce- "každýmu kdo má víc než 5 piv připiš jednu čárku", koukám, že se nám v tom pohostinství za těch 70 let nic nezměnilo :-) (06.10.2016)

Profesionálně velice dobře udělané drama se stále ještě začínající Danou Medřickou a charismatickým O. Korbelářem, s menší rolí pro Terezii Brzkovou a mnoha herci vedlejších rolí, jejichž tváře si člověk ani po řadě filmů neumí přiřadit. Jen blanka Waleská byla jako mnohokrát nevýrazná - ovšem to byl její herecký styl. Kdo neznal děj z předešlých uvedení, musel do něho být skutečně vtažen. (09.10.2020)

Otomar Korbelář coby bodrý střelmistr, pro nějž je řemeslo tím nejdůležitějším na světě. Touží uskutečnit svůj sen, otevřít nový lom a postavit most přes řeku. Do života se mu tlačí spousta nepříjemných překážek, zamotává se mu to čím dál víc, ale on jde navzdory nedůvěře celé vesnice tvrdě za svým cílem. Trochu romantický snímek, s Danou Medřickou v roli praštěné svérázné kantýnské, se celý odehrává v kamenolomu či bezprostředním okolí, přesto nenudí a šlape jak hodinky. Navíc dojde k detektivní zápletce, takže dějových rovin je zde několik. Velmi slušný film. 80% (08.03.2012)

Tyhlety příběhy o dělnících mne povětšinou dost baví, nejsou-li příliš zatížené politikou, což tenhle případ není ani náhodou. S odstupem času naopak vnímám jako překvapivé, že během zuřící války v Protektorátu byla natočena řada skvělých dramat jako Noční motýl, Městečko na dlani, nebo tohle. Rok výroby bych hádal spíše o pár let neskorší. Velice lidský příběh, s dobře vystupňovaným napětím, vrcholí v momentu, kdy se na hlavního hrdinu usměje velké, doslova životní štěstí, a současně ho z jiné strany potkává obrovská rána. Skrze křivé obvinění jenom dočasná, způsobící nicméně jednu trvalou ztrátu. Z prostředí sklanatého lomu bylo tady poměrně dusno, charismatický Otomar Korbelář ztvárnil chlapisko opravdu "skalné" tělem i duší – tedy skalné pevnou silou i ve svém zapáleném vztahu k řemeslu – moc se mi líbil jeho civilní výkon. Pěkný snímek, drobné technické a jiné neduhy ponechávám stranou. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (04.12.2019)