Elvis nebo Samuraj?

Srdcem jsem formalista. Miluju stylizaci. A miluju absurditu a v jistém smyslu výstřednost. A Šestistruný samuraj JE jednou velkou stylizací, světem uplácaným z béčkových samurajských bojůvek, postapokalyptických vizí studené války a především pak kultury rock´n´rollu (pozor, ne rocku jako takového, ten je tady - ve formě metalu - prezentován jako zástupce zla) padesátých let. Kdybych měl popsat o co ve filmu jde, musel bych se sám sobě vysmát. Tohle je potřeba vidět a cítit. Atmosféra je laděna úžasně netradičně - slova které by k ní mohly nejblíže pasovat jsou komická, bizardní a přitom dojemná. A Buddy Holly je král. Alespoň ten s katanou, co ho hraje ten Jeffrey Falcon. Poklona, kingu... Na tvůj gig ve Vegas bych zašel hned. 90% (05.11.2007)

Originál s nehezky nevyužitým potenciálem. Bez toho uřvanýho kluka, kvůli kterýmu se to beztak všechno posralo, bych si to užívala mnohem víc (jasně, to by pak chtělo vymyslet jiné "zápletky" a koneckonců i to závěrečné "poselství", no a co). Hudba príma, hlavní hrdina taky (spíš než Buddy Hollyho mi ale stejnak vždycky připomínal Waitse). (3,5*) (11.08.2011)

filmová perlička čerpající inspiraci ze Šíleného Maxe, samurajských bijáků a v první řadě rock'n'rollu. Bezvadná šílenost, ukazující nám post-apokalyptickou vizi vyprahlého světa, kde má každý správný chlap u sebe kytaru a katanu - všichni putují do Lost Vegas obsadit trůn zesnulého Elvise a zachránit vládu rock'n'rollu, což se samozřejmě nelíbí heavy metalovému Smrťákovi, který by na vladařském stolci raději viděl sám sebe a proto všechny adepty na trůn loví a zabíjí. Přidejte do toho všudypřítomnou nadvládu folkařských Rusáků, špenátové monstrum, kanibalskou rodinku a děsivé lidi od větrných mlýnů a zhruba si dovedete představit jak mocná magořina tenhle kousek je. (04.01.2009)

Postapokalyptický béčko s naprosto cool hlavní postavou, která si to v rytmu rock'n'rollu štráduje ve společenským obleku zpustošenou planinou se svým mečem a kytarou na cestě stát se po Elvisovi králem Vegas, během svojí cesty ještě stačí nasekat asi 200 lidí, z toho tak 100 sovětských retro vojáků a rozdat si to, v duelu rock'n'roll vs. heavymetal, se samotnou smrtí. Tady neni moc co řešít, prostě zábavný béčko, kterýmu k dokonalosti chybí jen několik litrů krve a trošku namakanější rock'n'rollový fláky (20.04.2009)

Nepamatuji si film, jenž by byl víc o hovně a jehož scény by nedávaly smysl (a to jsem den předtím viděl Surfové nácky, kteří musí zemřít). Hlavní postava hipstera bez minulosti je nekonečně tristní - pouze zabíjí neustále se zvětšující počty protivníků (jak v nějaký videohře) a na kytaru nezahraje pořádně ani jednou (ve skutečnosti zahraje za celý film pouze dvakrát). Chechtal jsem se tomu klukovi, který většinu část filmu jen řve, protože z nějakého důvodu nemluví, ale umí opravit motorku, řídit auto a fackovat postapo-raidery, kteří po něm katapultem střílí žvejkací kuličky! Když poflusal Smrt, tak jsem málem vyprskl. Ale tomu předcházelo nervosní sledování ukazatelů se zmenšující se vzdáleností do Lost Vegas, které připomíná, jak pomale běží děj. (26.07.2015)